31 C 389/2022-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 16 002,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně jako věřitel pohledávky je právním nástupcem věřitele, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ banka“), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. [číslo]. [příjmení] a žalovaný uzavřeli dne [datum], respektive [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ke kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovanému byl poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěrový rámec splácet měsíční povinnou minimální splátkou dle bodu 6.4 obchodních podmínek, když žalovaný se rovněž zavázal hradit vedle jistiny úvěru úroky a poplatky, a to v souladu s odstavcem 7.1 a 7.4 obchodních podmínek. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel dostatečným způsobem ověřil úvěruschopnost žalovaného, když porovnal příjem a výdaje žalovaného. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a poskytnutý úvěr řádně a včas neplnil. Z toho důvodu ke dni [datum] prohlásil původní věřitel celý úvěr za splatný, když k tomuto dni představovala dlužná částka 17 479,49 Kč sestávající se z jistiny ve výši 13 285,55 Kč, z částky kapitalizovaných úroků ke dni [datum] ve výši 1 477,38 Kč a z částky 2 716,56 Kč představující dlužné poplatky. Dále pak žalobkyně požaduje smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % z jistiny, 13 289,55 Kč a dále pak zákonný úrok z prodlení také z jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, proto není nutné je dále vypisovat, zvláště když žalovaný proti nároku žalobkyně nevznesl žádné námitky a o nároku žalobkyně tak nebylo sporu. Nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 občanského zákoníku. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2013. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok vyplývá z ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Protože se žalovaný dostal do prodlení, podle ust. § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to v sazbě určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 3 x 300 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 452 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.