39 C 130/2023-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 14. 4. 2023 domáhala vůči žalované zaplacení částky 945 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, kapitalizovaným do 14. 4. 2023. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, vznikla jí tím povinnost přihlásit se jako poplatník k hrazení televizních poplatků. Žalovaná se přihlásila k 1. 12. 2011, poplatky ale neuhradila za měsíce květen až listopad 2022 po 135 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaná se k výzvě soudu k témuž ve stanovené lhůtě nevyjádřila soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 4. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná je od měsíce prosince 2011 přihlášena jako poplatník za užívání televizního přijímače. Vznikla jí tedy povinnost stanovená § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tedy platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem. Tento televizní poplatek v období od září 2016 činí 135 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaná televizní poplatek ve shora uvedených měsících nezaplatila, vyplývá z přehledu nezaplacených předpisů předložených žalobkyní, dále pak tato skutečnost byla osvědčena i písemnou výzvou, kterou žalobkyně žalované zaslala dne 9. 1. 2023. Soud proto posoudil žalobu za důvodnou, a to včetně úroků z prodlení (§1970 občanského zákoníku), který je požadován v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek plynutí úroku z prodlení je vždy určen ke dni následujícímu po splatnosti toho kterého měsíčního poplatku, tedy vždy od 16. kalendářního dne v měsíci, za nějž měl být poplatek zaplacen a je kapitalizován do dne podání žaloby. 6. Oproti dříve podávaným žalobám požaduje žalobkyně v rámci podané žaloby i částku 64 Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, vzniklý na základě dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] Soudu však nebylo prokázáno, že by takovýto náklad skutečně vznikl, pokud i předžalobní výzva k úhradě ze dne 9. 1. 2023 je odesílána samotnou žalobkyní. V této části tedy byla žaloba zamítnuta, neboť odkaz na registr smluv k prokázání vynaložení nákladu skutečně nepostačuje. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy s ohledem jen na nepatrný neúspěch ve věci byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21%), a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b této vyhlášky. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.