39 C 64/2023-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 14. 12. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 6 243,38 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se s žalovaným 13. 3. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách. Na základě této smlouvy se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet, následně se mu také zavázala poskytovat kontokorent [anonymizováno] k běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit do 5 000 Kč, byla sjednána úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a zároveň úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný se zavázal, že na běžném účtu bude mít kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno]. Žalovaný ale závazek ze smlouvy porušil, povolený úvěrový limit překročil. Banka tedy od uvedené smlouvy odstoupila a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru. Zůstatek ve výši - 6 243,38 Kč převedla 26. 11. 2018 na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovanému bylo umožněno tento dluh splácet ve splátkách, ani této možnosti však nevyužil. Banka proto 3. 4. 2019 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k řádné úhradě. Dlužná jistina je úročena sazbou 29 % ročně podle úrokové ho lístku platného pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, ten nereagoval. Pohledávka sestává z dlužné jistiny 6 243,38 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 753,06 Kč, dále pak požaduje žalobkyně běžný úrok z prodlení a úrok 29 % ročně z nesplacené jistiny. Ve věci byl 29. 12. 2022 vydán platební rozkaz, ten byl pro jeho nedoručení zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 1. Z předložených listin bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] (původní obchodní firma) a žalovaným byla 13. 3. 2012 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, kdy se banka zavázala vést žalovanému běžné bankovní produkty, vést pro něj běžný účet a na tento účet přijímat vklady a poskytovat možnosti plateb. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s aktuálními podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem i úrokovým lístkem. Dne 13. 4. 2018 bylo rozhodnuto o poskytnutí tzv. [anonymizováno] k běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše 5 000 Kč. Bylo sjednáno, že tyto finanční prostředky jsou poskytovány (k datu uzavření smlouvy) za 21,99 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku bylo sjednána 29 % ročně. Dále byla žalovanému poskytnuta platební karta [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal, že bude mít na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Z výpisu z bankovního účtu bylo ověřeno, že žalovaný se dostal do minusových položek překračujících částku povoleného debetního zůstatku. Dopisem ze dne 3. 4. 2019 bylo žalovanému oznámeno, že jeho dluh na úvěrovém účtu činí k datu 2. 4. 2019 částku 6 243,38 Kč, a byla mu stanovena lhůta k doplacení do 17. 4. 2019. Naposledy byl k úhradě vyzván žalovaný právním zástupcem žalobkyně 23. 8. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020, včetně přílohy, kde figuruje i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně 30. 11. 2020, žalobkyní pak prostřednictvím právního zástupce. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 2. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 3. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena úvěrová smlouva (kterou smlouva o poskytnutí kontokorentu dle svého obsahu je), na základě které byly žalovanému opakovaně poskytovány finanční prostředky dle jeho potřeby do sjednané výše za předem sjednaných podmínek. Smlouva o úvěru byla shledána platným právním jednáním. Bylo prokázáno, že žalovaný možnosti přečerpávat svůj účet (tedy čerpat úvěr) využíval, řádně nesplácel, došlo proto v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Všechny požadované částky včetně úroků z prodlení a sjednaného úroku tedy soud shledal za důvodné a žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na úspěch ve věci byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21%), a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b této vyhlášky. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo uhradit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.