11 C 112/2023-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 25. 7. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 887,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je státním občanem Rumunska, jako občan EU byl v České republice zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a zaměstnavatel jej proto přihlásil pro období od 12. 1. 2018 do 25. 4. 2018 ke zdravotnímu pojištění, a to prostřednictvím hromadných oznámení ze dne 12. 1. 2018 (přihlášení) a ze dne 25. 4. 2018 (odhlášení). Okamžikem zániku pracovního poměru zanikla též účast žalovaného na zdravotním pojištění. Žalovaný nesplnil své povinnosti mu plynoucí ze zákona č. 48/19997 Sb. po zániku účasti na zdravotním pojištění, a to povinnost oznámit žalobkyni změnu svého postavení, povinnost vrátit evropský průkaz zdravotního pojištění a povinnost tento průkaz nepoužívat a neprokazovat se jím. Žalovaný nejenže tyto své povinnosti nesplnil, ale průkaz zdravotního pojištění použil v době poskytnutí zdravotní péče dne 7. 6. 2018 ve Španělsku, když v té době již jeho účast na zdravotním pojištění v ČR netrvala. Žalobkyni bylo dne 10. 9. 2020 , právnická osoba, doručeno vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky (formulář N080E), ve kterém byly zahrnuty také náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému poskytovateli zdravotních služeb dne 7. 6. 2018 v částce 9 887,66 Kč, tuto částku žalobkyně uhradila dne 12. 10. 2020 na účet , právnická osoba, . Žalovaný se při čerpání daných služebních služeb prokázal evropským průkazem zdravotního pojištění (EHIC) číslo , hodnota, s platností do 31. 8. 2019 vydaným žalobkyní, a žalobkyni proto nezbylo než částku uhradit jakožto náhradu nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalovanému na základě platného EHIC, a to i v případě, že období průběhu zdravotního pojištění u žalobkyně je odlišné. Žalobkyně tak vynaložila náklady na zdravotní služby v celkové výši 9 887,66 Kč v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, a proto má dle § 2910 občanského zákoníku právo vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů. Žalovaný uvedenou částku dosud neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žaloba a výzva k vyjádření byly žalovanému doručeny prostřednictvím dožádaného soudu v Rumunsku dne 24. 10. 2023. Soud dospěl k závěru, že v dané věci lze rozhodnout bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný neměli proti tomuto postupu dle § 115a o.s.ř. námitky, čímž se jejich souhlas předpokládá, rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) tohoto soudu předmětný spor rozhodovat byla dána dle článku 7 odstavec 2 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. , adresa, škodné události zahrnuje jak příčinu, tedy místo protiprávního jednání, tak následek, tedy místo, kde došlo ke vzniku škody, a je na žalobci, u soudu kterého místa žalobu podá. V dané věci k protiprávnímu jednání, které vedlo ke vzniku škody eventuálně způsobené žalobkyni, došlo na území Španělska, kde byla poskytnuta zdravotní péče, k porušení povinnosti vrátit průkaz evropského pojištění došlo na území ČR a plnění bylo zaplaceno, resp. odesláno žalobkyní jako zdravotní pojišťovnou působící na území ČR z jejího účtu vedeného v ČR. , adresa, vzniku škodné události ve smyslu shora citovaných ustanovení a v kontextu judikatury Soudního dvora EU je tedy možné uchopit nejen jako místo, kde došlo k poskytnutí zdravotní péče, ale též jako to místo, kde bylo žalobkyní plněno a žalobkyni vznikla újma, případně místo, kde nebyla splněna žalovaným povinnost průkazku vrátit, tedy území ČR. Mezinárodní příslušnost českých soudů je tedy dána.4. Místní příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána dle místa sídla pobočky žalobkyně, neboť dle ustanovení § 87 písmeno b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení místně příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.5. Hmotné právo, které soud aplikoval, bylo určeno dle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) opět podle místa vzniku škody, tedy české právo, když dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Řím II pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Dle článku 2 odstavec 1 Nařízení Řím II, nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo v kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl s ohledem na existující pracovní poměr svým zaměstnavatelem přihlášen ke zdravotnímu pojištění od 12. 1. 2018 (viz hromadné oznámení zaměstnavatele doručené žalobci dne 15. 1. 2018) a účasten zdravotního pojištění byl do 23. 4. 2018 (viz hromadné oznámení zaměstnavatele doručené žalobci dne 30. 4. 2018). Zdravotní pojištění zaniká dle § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, osobě bez trvalého pobytu na území ČR mimo jiné dnem ukončení zaměstnání, a vzhledem k tomu, že žalobcem ani soudem v tomto řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly mít za následek další trvání zdravotního pojištění žalovaného jako osoby bez trvalého pobytu v ČR, vycházel soud z toho, že zdravotní pojištění žalovaného u žalobce skončilo dnem ukončení jeho pracovního poměru, tedy dnem 23. 4. 2018. Žalovanému byla dne 7. 6. 2018 poskytnuta zdravotní péče ve Španělsku a žalovaný při jejím poskytování předložil průkaz evropského zdravotního pojištění vystavený žalobkyní, byť jeho zdravotní pojištění již ke dni 23. 4. 2018 zaniklo, průkaz platný do 31. 8. 2019 však žalovaný žalobkyni nevrátil. S ohledem na poskytnutou zdravotní péči vznikla žalobkyni povinnost zaplatit za žalovaného částku 9 887,66 Kč (viz vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky , právnická osoba, a Individuální výkazy) odpovídající vyúčtované péči. Tuto částku žalobkyni vyúčtovala , právnická osoba, jako styčný orgán České republiky pro oblast zdravotního pojištění a poskytování péče na základě zmocnění dle čl. 1 odst. 2 písm. b) Nařízení EP a Rady (ES) č. 987/09. Žalobkyně částku zaplatila dne 12. 10. 2020 jako součást souhrnné platby (viz potvrzení o provedení platby). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne 24. 7. 2023, žalovaný však dle tvrzení žalobkyně dluh do současnosti nezaplatil. Důvodnost nároku žalobce žalovaný nijak nezpochybnil ani neprokázal jeho případnou úhradu.7. Dle čl. 11 odst. 3 písm. a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 884/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění pozdějších změn, se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.8. Dle ustanovení § 3 odstavec 2 písmeno c) bod 1) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojištění zaniká mimo jiné dnem ukončení zaměstnání a dle § 12 písmeno j) je pojištěnec povinen vrátit průkaz zdravotního pojištění a dle písmene h) stejného ustanovení se pojištěnec nesmí prokazovat při poskytování zdravotních služeb, s výjimkou poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků, platným průkazem pojištěnce nebo náhradním dokladem vydaným příslušnou zdravotní pojišťovnou.9. Dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.10. Na základě právního posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný v souzené věci nesplnil své povinnosti stanovené pro něj zákonem o veřejném zdravotním pojištění (viz jeho citace výše), když nevrátit průkaz zdravotního pojištění po zániku své účasti na systému zdravotního pojištění v ČR a tímto se dále prokazoval. V důsledku tohoto zaviněného protiprávního jednání žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši zaplacené náhrady za poskytnutou zdravotní péči poskytnutou žalo