13 C 21/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 065 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaná je vlastníkem motorového vozidla RZ , SPZ, VIN: , VIN kód, o objemu válců nad 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 105 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 9 765 Kč, když denní sazba příspěvku činí 93 Kč u automobilu s objemem válců nad 2 500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 105 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 300 Kč, a to za výzvu k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou ze dne , datum, , přičemž ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 10 065 Kč dosud ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. do datové schránky žalované.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době (od , datum, do , datum, ) vlastníkem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 9 765 Kč. Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá, když v souvislosti s tímto uvedla, že vozidlo žalované nebylo v uvedeném období pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovanou opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaná měla právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozovala v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaná neučinila. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalované dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 9 765 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.5. Soud zjistil, že provozovatelem předmětného vozidla byla v posuzovaném období osoba odlišná od žalované, která byl jeho vlastníkem. Podle § 4 odst. 1, z.č. 168/1999 Sb., jsou vlastníkem a provozovatel vozidla povinni k placení příspěvku společně a nerozdílně. Podle § 1872, občanského zákoníku, je-li více dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, může věřitel požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Pokud žalobce požaduje plnění jen po žalované coby vlastníku vozidla, je to jeho právo a vstup provozovatele jako solidárního dlužníka do řízení není nutný.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč. , adresa, k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.