13 C 239/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 6.3.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.8.2023 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 13.9.2023. Podle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 200 Kč denně. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 2 800 Kč. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 30.8.2023. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr však nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen, a to ani částečně.2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. do datové schránky žalovaného.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru, tedy právní upravený § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a pokud jde o nároky žalobkyně z prodlení žalovaného se splácením úvěru, pak se jako lex specialis použije ust. § 122 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 30.8.2023 distančním způsobem smlouva o poskytnutí podnikatelského úvěru, když žalovaný byl v době uzavření smlouvy fyzickou osobou – podnikatelem podnikajícím pod IČO , IČO, . Za součinnosti , jméno FO, , a.s. bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut na účet žalovaného vedený u této banky a uvedený jako účet pro poskytnutí úvěru ve smlouvě o úvěru. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokazoval, že by dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru splatil.5. Pokud jde o úrokové příslušenství dluhu ze smlouvy o úvěru, pak soud zdůrazňuje, že mezi účastníky řízení byl sjednán úvěr podnikatelský, který není upraven pravidly podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, vyjma omezení uvedeném v § 122 citovaného zákona o maximální přípustné výši plateb souvisejících s prodlením věřitelem. Podle § 122 odst. 4, ve spojení s § 122 odst. 5 z.č. 257/2016 Sb. u dluhu z úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze úrok odpovídající výši úroku z prodlení stanovené právním předpisem. Úrok z úvěru uplatněný žalobou je sice vyšší, než ustálenou judikaturou akceptovaná maximální přípustná výše úroku, avšak žalobkyní je úrok uplatněn jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, což je doba nepřesahující 90 dnů, takže se na úrok omezení stanovená v ust. § 122, z.č. 257/2016 Sb. nepoužijí.6. S ohledem na výsledky dokazování soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 1 620 Kč (tj. 4 860 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání prosté výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 209,60 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 7 769,60 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.