13 C 287/2024-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 24.5.2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 37 025 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní coby pronajímatelem a s žalovanou coby nájemcem byla dne 15. 10. 2014 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem bytu číslo , hodnota, v 1. nadzemním podlažím budovy na adrese , adresa, , , adresa, . Nájemné bylo sjednáno na částku 11 000 Kč měsíčně. Žalovaná se dle žalobních tvrzení dostala do prodlení s úhradou nájemného za měsíce květen, červen a červenec a částečně za měsíce srpen v rozsahu šesti dnů, to vše v roce 2015. Celkový dluh žalované na nájemném činil částku 46 129 Kč. Mezi účastníky řízení pak byla následně uzavřena dohoda o ukončení nájemní smlouvy dne 6. 8. 2015 s účinky k témuž dni. Ke dni 6. 8. 2015 byl žalovanou rovněž předán byt zpět žalobkyni a zároveň učinila žalovaná vůči žalobkyni právní jednání spočívající v uznání dluhu za nezaplacené nájemné, v níž se dluh v celkové výši 44 684 Kč zavázala uhradit ve splátkách nejpozději do 31. 3. 2016. V době po uznání dluhu uhradila žalovaná žalobkyni částku 7 659 Kč. Zbývající část dluhu však žalovaná žalobkyni neuhradila, a to ani přes výzvu k úhradě zbývající části dluhu. Předmětem uplatněného nároku je tak dlužný nájem ve výši uplatněné žalobou.2. Žalovaná se k v žalobě nevyjádřila, přičemž byly žalované v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalované, skutečného pobytu žalované a na adresu místa výkonu zaměstnání žalované.3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní.4. Z provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 15.10.214 uzavřena nájemní smlouva, na základě které pronajala žalobkyně žalované byt č. , hodnota, v budově č.p. 487 v k.ú. , adresa, na adrese , adresa, . Výše platby za nájemné a služby spojené s užíváním bytu byla podle čl. IV. nájemní smlouvy stanovena na částku 11 00 Kč měsíčně. V řízení bylo dále prokázáno listinnými důkazy, že nájem skončil dohodu stran ke dni 6.8.2015 a téhož dne byl byt předán zpět žalobkyni. Stěžejním pro rozhodnutí ve věci je listina označená jako „uznání dluhu“ ze dne 6.8.2015, v níž prohlašuje žalovaná, že uznává dluh ve výši celkem 44 684 Kč z titulu dlužného nájemného a zavazuje se jej zaplatit žalobkyni ve splátkách nejméně 5 000 Kč měsíčně a nejpozději do 31.3.2016. Uznání dluhu splňuje všechny náležitosti podle § 2053, z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť je učiněno v písemné podobě a je z něho zřejmé, jaký dluh žalovaná výslovně uznává jak co do jeho důvodu, tak jeho výše.5. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo prokázáno, že předmětný byt je součástí společného jmění manželů žalobkyně a jejího manžela , jméno FO, , závazek vyplývající z uznání dluhu je žalovanou uznán vůči oběma manželům, takže žalobkyně je oprávněna jak k uzavření nájemní smlouvy, tak k podání žaloby na úhradu dlužného nájemného, které představuje hodnotu náležící do společného jmění manželů žalobkyně.6. S ohledem na skutková zjištění učiněná na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že ke dni 6.8.2015 zde existoval závazek žalované vůči žalobkyni ve výši 44 684 Kč. Žalobkyně pak tvrdí, že žalovaná uhradila jen část tohoto dluhu v rozsahu 7 659 Kč, přičemž žalovaná, v řízení zcela pasivní, netvrdila ani neprokazovala, že by na svůj dluh uhradila více, než tvrdí žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 482 Kč, tří úkonů právní služby po 2 620 Kč (tj. 7 860 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 840 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 12 082 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.