13 C 293/2023-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 190 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 54 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 1 890 Kč, když denní sazba příspěvku činí 35 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 54 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 300 Kč, a to za výzvu k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou ze dne [datum], přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 2 190 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 395 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 357 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 12 495 Kč, když denní sazba příspěvku činí 35 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 357 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 900 Kč, a to za tři výzvy k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvami ze dne [datum], [datum] a [datum], přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 13 395 Kč dosud ničeho neuhradil. 3. Usnesením soudu ze dne 26. 10. 2023 č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o spojení řízení vedených pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] o nárocích výše popsaných ke společnému řízení, a to z důvodu hospodárnosti řízení podle § 112 odst. 1, o.s.ř., protože obě spojená řízení se týkají týchž účastníků a mají podobný skutkový základ 4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 6. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V případě vozidla RZ [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od [datum] do [datum]) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 1 890 Kč. Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 1 890 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 7. V případě vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] zjistil soud z výpisu z centrálního registru vozidel, že jako vlastník a provozovatel vozidla je v centrálním registru vozidel zapsána osoba odlišná od žalovaného, a to [jméno] [příjmení]. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a žalovaným, která byla předložena žalobkyní a provedena k důkazu má nicméně soud za prokázané, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu v roce 2020. Podle § 4 odst. 2 z.č. 168/1999 Sb., se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše uvedené ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Pokud jako v tomto případě osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy prokázala, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně coby subjekt ze zákona oprávněný v souladu s § 4 odst. 6 větou poslední z.č. 168/1999 Sb. svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Žalobkyně obdržela od přechozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne [datum], podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného. [příjmení] povinnou k zaplacení příspěvku tak je žalovaný. Tato skutečnost vyplývá i z dalšího listinného důkazu, a to potvrzení o přijetí oznámení vydaného Policií ČR dne [datum]. Soud tak má za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od [datum] do [datum]) vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla [registrační značka]. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši celkem 12 495 Kč. Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek v souhrnné výši 12 495 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práv