13 C 78/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 072 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému. Podle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami , jméno FO, , Anonymizováno, základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 15 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , bylo mu poskytnutí kontokorentu dne , datum, schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny , Anonymizováno, na základě souhlasu, který klient udělil v rámcové smlouvě. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu k zesplatnění kontokorentu, a to zesplatňujícím dopisem ze dne , datum, . Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 15 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 948,86 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne , datum, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne , datum, . Žalovaný na dluh vůči žalobkyni po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného v souladu s obchodními podmínkami, a to prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne , datum, , dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu. Žalobkyně žalovanému v zesplatňujícím dopise - předžalobní výzvě poskytla dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaný ji však ke splacení nevyužil. Kdyby žalovaný v této lhůtě svůj dluh zaplatil, nepožadovala by žalobkyně zaplacení smluvního úroku ani zákonného úroku z prodlení ode dne zesplatnění do dne úhrady. Smluvní strany se podpisem rámcové smlouvy sjednaly, že žalobkyně zasílá dokumenty na trvalou adresu žalovaného, kdy dokumenty poslané doporučeně jsou doručené okamžikem jejich přijetí, případně pak okamžikem jejich vrácení žalobci. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 15 000 Kč spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení až od , datum, , neboť dle interních pravidel poskytuje žalobce žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 948,86 Kč za období ode dne , datum, do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do , datum, . Smluvními stranami bylo mj. sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu. Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 72 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně na adresu skutečného místa pobytu žalovaného prostřednictvím dožádaného soudu.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. V případě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalovaného a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Z rámcové smlouvy číslo , hodnota, a jejího dodatku ze dne , datum, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku 15 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru a žalovaný se zavázal tuto vrátit způsobem mezi stranami ujednaným. Čerpání úvěru bylo prokázáno přehledem čerpání úvěru žalovaného. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 15 % ročně, což soud považuje za úrok podobnému typu úvěru obvyklý a neexcesivní. Listinnými důkazy tak byly v řízení prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě, a proto soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Část příslušenství sestávající z úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 948,86 Kč byla ve výroku I. tohoto rozsudku přičtena k jistině dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.