14 C 101/2024-59 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 674 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 8. 2023 rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě této rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 1. 9. 2023 uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě požádal žalovaný o úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl žalovanému schválen a dne 4. 9. 2023 vyplacen na jeho běžný účet. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1 000 Kč skládající se z jistiny úvěru a úroku 17,9 % ročně vždy ke 13. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 13. 10. 2023 s tím, že předpokládané datum splacení úvěru mělo být ke dni 13. 8. 2024. Počínaje splátkou ke dni 13. 10. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného hrazeny, žalovaný žádné platby úvěru neprovedl. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dne 12. 12. 2023. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 453,56 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvním úroků ode dne 1. 9. 2023 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tj. do 17. 7. 2023. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a smluveného úroku a taktéž částky 1 674 Kč odpovídající nepovolenému debetu (zápornému zůstatku), do něhož se žalovaný vůbec neměl s účtem dostat, leč nepovolený debet na jeho běžném účtu vznikl. Žalovaný byl upomínán o zaplacení celkového dluhu předžalobní výzvou, avšak bezúspěšně.Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když se v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 28. 8. 2023, dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě (žádost o úvěr ve výši 10 000 Kč) ze dne 1. 9. 2023, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, z přehledu čerpání a splácení úvěru, z výpisu z běžného účtu žalovaného a z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2023 má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Z výpisu z běžného účtu ze dne 4. 9. 2023 a zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaný úvěr čerpal, ale následně ho již nesplácel dle smluvních ujednání, čímž porušil smluvené obchodní podmínky a žalobkyně proto využila svého oprávnění a dluh zesplatnila. Z listin založených ve spise na č.l. 29-40 je zřejmé, že žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr a taktéž ověřila jeho totožnost. Žalovaný byl vyzván, aby dluh uhradil nejpozději do 22. 12. 2023. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení prokázal opak, což se ale nestalo.Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku účinného v době sjednání smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro něj ze smluvního ujednání porušil, neboť řádně a včas čerpané prostředky neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně má právo nejen na úhradu dosud neuhrazené jistiny úvěru, částky odpovídající nepovolenému debetu na účtu a smluvních úroků, ale taktéž na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v sazbě odpovídající § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a paušální náhrady nákladů v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby, předžalobní výzva).O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému byla ke splnění jeho povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.