14 C 169/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 22 273 Kč s příslušenstvím spolu s náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále také jako „banka) uzavřela s žalovanou dne 17. 1. 2005 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky smlouvy o revolvingovém úvěru a také sazebník. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve sjednané výši a zároveň jí byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do sjednaného úvěrového rámce (20 000 Kč). Čerpaný úvěr se zavázala splácet v minimálních měsíčních splátkách 1 000 Kč sestávajících ze sjednané procentuální výše z částky, která byla vyčerpána v předchozím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně úroků a poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a poplatků za odeslané upomínky. Žalovaná čerpala průběžně úvěrové prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty a byla povinna nepřekročit úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků průběžně hradit inkasem ze svého účtu. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. až do sjednané výše 5 000 Kč, avšak splátky nehradila řádně a včas. Banka v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou, a to zejména z důvodu prodlení s hrazením minimální měsíční splátky, využila svého práva dle smluvních podmínek a dne 3. 12. 2009 ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, a to s účinností od 21. 6. 2019 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 17. 7. 2019. Žalovaná na předmětný dluh uhradila toliko částku 7 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplatit dlužnou jistinu 17 031 Kč, poplatky v celkové výši 5 242 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 525,53 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila ani poté, co byla k úhradě vyzvána předžalobní výzvou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, pročež se její souhlas s tímto postupem ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 1. 2005 smlouvu č. , číslo, , jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalované úvěrové prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. RPSN činila 26,50 %. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet pravidelně po 650 Kč měsíčně, a to vždy do 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky a taktéž sazebník poplatků. Žalobkyně sice nebyla schopna soudu doložit výpověď předmětné úvěrové smlouvy, avšak skutečnost, že žalovaná nehradila sjednaný úvěr v souladu se smluvními podmínkami, je zřejmá z výpisu ke kreditní kartě (č.l. 31-45), v němž je vždy za každý konkrétní měsíc vykazována výše celkového dluhu. Celková výše poplatků účtovaných žalované pak vyplývá z předloženého sazebníku žalobkyně a výpisu ke kreditní kartě. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne odeslaným dne 17. 7. 2019 a dále dne 13. 12. 2023 i ze strany zástupce žalobkyně, který ho rovněž vyzval k úhradě dluhu (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne včetně oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná žalovanou částku žalobkyni zaplatila, byť jen zčásti.4. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl, když vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013, tj. v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty úvěrové prostředky formou úvěrového limitu na běžném účtu a žalovaná byla povinna tyto prostředky bance splácet v pravidelných sjednaných měsíčních platbách spolu s úrokem ve sjednané výši a sjednanými poplatky. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, pročež právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupil k zesplatnění celé úvěrové částky. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného v době zesplatnění úvěru, a to ode dne, kdy se žalovaná do prodlení dostala.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 344 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 22 273 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. soud vycházel z důvodu, že má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání, není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůty ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byly žalované určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.