14 C 227/2024-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 102 389,86 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobou žalobkyně uplatnila celkem dva jednotlivé nároky. Nárok 1 žaloby odůvodnila tím, že dne 26. 6. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky formou měsíčních splátek ve výši 2,71 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný čerpal celkem částku 44 150 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem 30 668 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úrok, poplatky i jistinu. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , právnická osoba, . 2024 a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 39 690,21 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požadovala též úrok ve výši 15 % a úrok z prodlení v zákonné sazbě. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem postupovala před sjednáním úvěrové smlouvy ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nárok 2 žaloby byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 6. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 65 000 Kč, přičemž tento úvěr se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal celkem částku 100 131 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 84 713 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úrok, poplatky i jistinu. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně i tento úvěr zesplatnila, a to ke dni , právnická osoba, . 2024 a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky sestávající z neuhrazené jistiny 58 999,65 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 15 % a úrok z prodlení v zákonné sazbě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 6. 2019 a dále dne 26. 6. 2021 smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru (ve znění pozdějších dodatků), na jejichž základě žalobkyně vždy poskytla žalovanému úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem (v případě nároku 1 se jednalo o úvěrový rámec výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 24,88 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 2,71 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 1 084 Kč, v případě nároku 2 žaloby se jednalo o úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky). Strany se v rámci jednotlivých úvěrových smluv dohodly též na hrazení poplatků v případě vynaložení nákladů na upomínání žalovaného (a to v částce 100 Kč za měsíc vymáhání) a taktéž na smluvní pokutě ve výši 500 Kč v případě opožděné splátky. Žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (čl. 7 úvěrových podmínek). Žalovaný na základě obou smluv o revolvingovém úvěru čerpal postupně prostředky v celkové výši 60 000 Kč. Z výpisu čerpání vyplývá ke smlouvě ze dne 26. 6. 2021 (č.l. 32-33), že žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek úvěru, částečně uhradil i 29. splátku úvěru (celkem zaplatil 30 668 Kč) a poté přestal úvěr hradit a dostal se do prodlení. Z výpisu čerpání ke smlouvě ze dne 10. 6. 2019 (č.l. 22-24) je zřejmé, že žalovaný uhradil řádně celkem , hodnota, splátek, 53. splátku uhradil pouze zčásti a od další splátky již úvěr nesplácel. Žalobkyně proto dne oba úvěry zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Dne 29. 2. 2024 byla zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva k plnění, nicméně žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Strany platně uzavřely dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., žalovaný však přestal řádně sjednané úvěry splácet, čímž porušil podmínky obou smluv a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky poté, co žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěry zesplatnila. Vedle dlužných jistin a příslušenství z těchto jistin dluží žalovaný žalobkyni výslovně ujednané smluvní pokuty, které si strany v souladu s § 2048 o. z. platně sjednaly. Dle obsahu je rovněž jako smluvní pokuta hodnoceno ujednání stran o poplatcích za vymáhání. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 5 220 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 096 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.