14 C 31/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu uzavřené smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, karta č. , hodnota, , která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, ., dále také jen jako „banka“) a žalovanou dne 9. 2. 2022. Na základě této smlouvy se banka zavázala vydat žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem, přičemž nedílnou součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník banky. Žalovaná mohla provádět hotovostní a bezhotovostní transakce, tj. měla možnost čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného limitu ve výši původně 54 000 Kč. Úrokové sazba byla sjednána ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná byla povinna dle smlouvy splácet čerpaný úvěr v minimálních měsíčních částkách upravovaných dle ceníku banky ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Konkrétní výše měsíční splátky tak nebyla konstantní. Čerpané úvěrové prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků za bankovní služby. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, v důsledku porušení povinností dle smlouvy způsobené zejména nehrazením minimální měsíční splátky využila banka svého práva a s účinností od 28. 1. 2023 prohlásila veškeré závazky žalované za splatné. Dlužná částka činila po zesplatnění 34 299,97 Kč a skládá se z jistiny úvěru ve výši 29 316,01 Kč, dále poplatků ve výši 3 201,03 Kč a smluvního úroku ve výši 1 782, 93 Kč splatného ke dni 28. 1. 2023. Tato částka přitom nebyla ze strany žalované uhrazena. Ke dni 30. 6. 2023 banka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, leč neúspěšně. Žalobkyně uvedla též skutečnosti, které zkoumala před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro účely posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěrové prostředky (blíže doplnění žaloby na č.l. 30-32).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. , právnická osoba, s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, , Anonymizováno, uzavřeli dne 8. 2. 2022 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit 54 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet dle splátkového kalendáře uvedeného v článku 3 smlouvy, přičemž úroková sazba činila dle smlouvy 23,99 % ročně a RPSN činila 26,72 % ročně. Žalované byl zaslán dopis o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 30. 1. 2023, jímž byla žalovaná vyrozuměna o tom, že pro neplnění finančních závazků vůči bance byly veškeré její závazky zesplatněny ke dni 28. 1. 2023. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 12. 7. 2023. Bylo případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala úhradu dluhu vůči bance či vůči žalobkyni, to se však nestalo.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku účinného v době sjednání smlouvy o vydání kreditní karty. Žalovaná se přitom zavázala řádně a včas vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak povinnosti vyplývající pro ni ze smluvních ujednání porušila, neboť řádně a včas čerpané prostředky nesplácela. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, má žalobkyně právo nejen na úhradu dosud neuhrazené jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvních úroků, ale taktéž na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v sazbě odpovídající § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a náleží jí proto vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 301 Kč, 4 úkonů právní služby po 2 420 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a vyjádření ze dne 5. 2. 2024, tomu odpovídajících čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. počítané z odměny zástupce žalobkyně a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 14 465,80 Kč. I v tomto případě byla lhůtě k plnění určena dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.