14 C 49/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 434 168,47 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen jako „banka“) uzavřela se žalovaným dne 16. 7. 2019 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, (dále také jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních plátkách po 6 306,76 Kč počínaje dnem 20. 8. 2019. Nedílnou součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků banky. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 8,90 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila dne 16. 7. 2019, kdy žalovanému poskytla úvěrové prostředky bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost neplnil a nesplácel úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně využila svého práva v souladu s produktovými podmínkami úvěru a prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 1. 2023 v celé výši. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení jistiny ve výši 432 668,47 Kč, smluvního úroku 16 489,75 Kč za období od 16. 7. 2019 do 23. 1. 2023, smluvních poplatků 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 39 872,32 Kč za období od 16. 7. 2019 do 23. 1. 2023 a dále příslušenství v podobě smluveného úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 432 668,47 Kč jdoucího od 29. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 432 668,47 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný neuhradil dluh ani zčásti, a to ani poté, co byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek na současnou žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, neboť žalobkyně v s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav odpovídající tvrzením obsaženým v žalobě. Žalobkyně a žalovaný dne 16. 7. 2019 uzavřely smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník banky. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 500 000 Kč (viz výpis z úvěrového účtu založený ve spise). Úroková sazba činila 8,90 % ročně, RPSN činila 9,26 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách po 6 306,76 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 8. 2019. Žalovaný své povinnosti vyplývající pro něj z úvěrové smlouvy neplnil, pročež byl informován dopisem ze dne 25. 1. 2023, že banka využila práva zesplatnit úvěr, a to pro opakované porušování smluvních podmínek. Úvěr se tak stal splatným ke dni 23. 1. 2023, přičemž žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu, a to jistiny ve výši 432 668,47 Kč, poplatků 1 500 Kč (náklady na upomínání 300 Kč a dlužné měsíční poplatky za vedení účtu ve výši 1 200 Kč), dále smluvního úroku v částce 16 489,75 Kč a úroků z prodlení ve výši 739,24 Kč. Výše celkové dlužné jistiny, příslušenství a poplatků vyplývá z platební historie žalovaného (č.l. 73-74). Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván, aby dluh uhradil předtím, než bude ve věci podána žaloba. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že dluh žalobkyni, byť i částečně, uhradil. Žalobkyně současně vylíčila a doložila, jakým způsobem banka posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho možnosti splácet uvedený úvěr, přičemž v podrobnostech soud odkazuje na vyjádření žalobkyně na č.l. 27-30 a s ním související podklady, které jsou součástí spisu na č.l. 35-72. Aktivní legitimace žalobkyně byla v řízení prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 mezi společností I-Xon a.s. a bankou a dále pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 (včetně příloh), na základě které byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Způsob, jakým banka vyhodnotila majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, je zřejmý z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 5. 3. 2024 a dále pak z výpisu z účtu žalovaného za období ledna do července 2019.5. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro něj z jednotlivých smluvních ujednání a smluvních podmínek porušil, žalobkyně proto využila svého práva vyplývajícího z příslušných ustanovení úvěrové smlouvy (článek IV. odst. 10, 11), kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků dle smlouvy a sazebníku banky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i ohledně úroku a úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a náleží jí proto vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 367 Kč, tří úkonů právní služby po 10 060 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tomu odpovídajících tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. počítané z odměny zástupce žalobkyně a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 54 973,80 Kč. I v tomto případě byla lhůtě k plnění určena dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.