14 C 82/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 38 787,66 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen jako „banka“) uzavřela se žalovaným dne 19. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (dále také jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních plátkách po 1 253,51 Kč počínaje dnem 20. 11. 2019. Nedílnou součástí této smlouvy byl i sazebník poplatků banky. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,60 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila dne 19. 10. 2019, kdy žalovanému poskytla úvěrové prostředky bezhotovostním převodem těchto prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost neplnil a nesplácel úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně využila svého práva v souladu s produktovými podmínkami úvěru a prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 3. 2023 v celé výši. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení jistiny ve výši 36 087,66 Kč, smluvního úroku 2 454 Kč za období od 16. 11. 2022 do 17. 4. 2023, smluvních poplatků 2 700 Kč (a to za poplatek za upomínku 4x 600 Kč a poplatek za zesplatnění úvěru 300 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 513,64 Kč za období od 16. 11. 2022 do 7. 9. 2023 a dále příslušenství v podobě smluveného úroku ve výši 15,60 % ročně z částky 36 087,66 Kč jdoucího od 19. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 36 087,66 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný neuhradil dluh ani zčásti, a to ani poté, co byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek na současnou žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, neboť žalobkyně v s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ač byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav odpovídající tvrzením obsaženým v žalobě. Žalobkyně a žalovaný dne 19. 10. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník banky (smlouva na č.l. 11-13). Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 36 000 Kč (viz výpis z úvěrového účtu založený ve spise na č.l. 77 p.v.). Úroková sazba činila 15,60 % ročně, RPSN činila 16,74 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách po 1 253,51 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 11. 2019. Žalovaný své povinnosti vyplývající pro něj z úvěrové smlouvy neplnil, pročež byl informován dopisem ze dne 29. 3. 2023 a odeslaným dne 30. 3. 2023, že banka využila práva zesplatnit úvěr, a to pro opakované porušování smluvních podmínek. Splatnost úvěru nastala ke dni 27. 3. 2023. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu, a to jistiny ve výši 36 087,66 Kč, poplatků 2 700 Kč (náklady na upomínání 300 Kč a dlužné měsíční poplatky za vedení účtu ve výši 2 400 Kč), dále smluvního úroku v částce 2 454,60 Kč a úroků z prodlení ve výši 169,32 Kč. Výše celkové dlužné jistiny, příslušenství a poplatků vyplývá z platební historie žalovaného (č.l. 35-36). Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván, aby dluh uhradil předtím, než bude ve věci podána žaloba. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že dluh žalobkyni, byť i částečně, uhradil. Žalobkyně současně vylíčila a doložila, jakým způsobem banka posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho možnosti splácet uvedený úvěr, přičemž v podrobnostech soud odkazuje na vyjádření žalobkyně na č.l. 30-34 a s ním související podklady, které jsou součástí spisu na č.l. 42-76. Aktivní legitimace žalobkyně byla v řízení prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 mezi společností I-Xon a.s. a bankou a dále pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 (včetně příloh), na základě které byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Způsob, jakým banka vyhodnotila majetkové poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, je zřejmý z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 28. 3. 2024. Výše účtovaných poplatků vychází ze sazebníku žalobkyně (č.l. 9-10).4. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro něj z jednotlivých smluvních ujednání a smluvních podmínek porušil, žalobkyně proto využila svého práva vyplývajícího z příslušných ustanovení úvěrové smlouvy (článek III. odst. 10, 11), kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků dle smlouvy a sazebníku banky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i ohledně úroku a úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 3 730 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 552 Kč, dále pak náleží odměna za tři úkony právní služby po 500 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.