14 C 89/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované vydání shora specifikovaného odběrného zařízení s odůvodněním, že u žalovaného v odběrném místě v bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, v , Anonymizováno, umístila toto zařízení, které je ve vlastnictví žalobkyně, jakožto provozovatele distribuční soustavy. Dne 16. 11. 2023 byl žalobkyni podán požadavek obchodníka s plynem na ukončení distribuce plynu do odběrného místa s požadovaným datem ukončení 21. 11. 2023 z důvodu neplacení. Žalobkyně se opakovaně snažila provést demontáž plynoměru, žalovaný však přes veškeré výzvy plynoměr nezpřístupnil a ani nevydal.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně byla společností , právnická osoba, požádána o ukončení distribuce plynu do odběrného místa ve vlastnictví žalovaného v bytové jednotce č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, z důvodu neplacení, a to ke dni 21. 11. 2023. Dne 2. 1. 2024 se žalobkyně pokusila neúspěšně demontovat plynoměr u žalované. Dopisem ze dne 19. 12. 2023 byl žalovanému oznámen neoprávněný odběr plynu a neoprávněná distribuce plynu v odběrném místě na výše uvedené adrese a to ke dni 11. 12. 2023, neboť ukončení dodávky plynu nebylo možné provést z důvodu nepřístupnosti měřidla. Dle protokolu o montáži měřidla ze dne 21. 9. 2023 byl do bytové jednotky ve vlastnictví žalovaného namontováno měřící zařízení žalobkyně uvedeného výrobního čísla tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.4. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně umístila u žalovaného zařízení pro měření odebraného plynu. Jelikož závazkový vztah o dodávce plynu, na jehož základě bylo u žalovaného osazeno měřící zařízení, zanikl, může se vlastník tohoto zařízení domáhat podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vydání věci. Protože žalovaný neumožnil demontáž zařízení žalobkyní, přestože k tomu byl k tomu vyzván, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému tuto povinnost v souladu s § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. K vydání zařízení je pak žalovaný povinen přizvat pověřeného zástupce žalobkyně, který provede kvalifikovanou demontáž měřidla. Lhůta k vydání věci byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 1 500 Kč (předžalobní výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.