17 C 300/2023-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná dne 15. 6. 2022 způsobila dopravní nehodu, a to vozidlem , jméno FO, , Anonymizováno, , SPZ, jehož byla vlastníkem a provozovatelem. , jméno FO, způsobila na vozidle tov.zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ, ve vlastnictví , jméno FO, , bytem , adresa, , , adresa, (dále jen jako poškozený). Žalovaná jako vlastník a provozovatel vozidla v době nehody neměla uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla její zákonná povinnost. Žalobkyně v souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. b) z.č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákon o pojištění odpovědnosti) uhradila poškozenému škodu za žalovanou a v tomto řízení se domáhá po žalované náhrady jedné třetiny částky, kterou uhradila, tak jak ji opravňuje ust. § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Soud na základě listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze záznamu o dopravní nehodě a fotografií bylo zjištěno, že dne 15. 6. 2022 došlo v , Anonymizováno, , v , adresa, k dopravní nehodě, kterou způsobila žalovaná tím, že jako řidička vozidla , jméno FO, RZ , SPZ, svou přední částí vozidla narazila do zadní části vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ, (dále jen poškozené vozidlo) ve vlastnictví poškozeného, který stál na červené na semaforu. K vozidlu, jež žalovaná řídila a jehož je i vlastníkem, nebylo k datu nehody sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ze zprávy společnosti , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2022 a daňových dokladů vystavených společností , Anonymizováno, ze dne 7. 11. 2022 vyplývá, že škoda na vozidle poškozeného činila 58 353,78 Kč a částka 5 082 Kč představuje nájemné za náhradní vůz pro poškozeného po dobu opravy jeho vozidla. Obě tyto částky a dále i částku 3 025 Kč (jakožto odměnu pověřeného partnera -společnost , Anonymizováno, , která vyřizovala za žalobkyni likvidaci škodní události), uhradila žalobkyně z garančního fondu. Celkem žalobkyně vynaložila na náhradu škody způsobené žalovanou částku 66 461 Kč.4. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 12. 2023 ve spojení s podacím archem vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení žalované částky.5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a dále zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vše ve znění k datu škodné události.6. Dle ust. § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti bylo povinností žalované mít k provozovanému vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti z jeho provozu.7. Dle ust. § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti, výplatou plnění z garančního fondu vzniká žalobkyni nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce žalobkyně (dále též Kancelář) na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle věty prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.8. Dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti, žalobkyně poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona,9. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud dospěl k závěru, že uplatněný regresní nárok žalobkyně je oprávněný, když plnila z garančního fondu na základě § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou předmětným vozidlem ve vlastnictví žalované, které nebylo v rozporu s požadavkem ust. § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti pojištěno. Žalobkyně vyplatila poškozenému částku 58 354 Kč za škodu na jeho vozidle, částku 5 082 Kč za nájem náhradního vozidla po dobu opravy poškozeného vozidla a částku 3 025 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu osobě pověřené žalobkyní vyřízením případu. Dle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti vznikl žalobkyni nárok na zaplacení 1/3 z tohoto poskytnutého plnění, tj. částky 22 153,66 Kč. Soud na základě výše uvedeného žalobě vyhověl v plném rozsahu.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná regresní nárok na výzvu žalobkyně ze dne 27. 12. 2022 nezaplatila ani do 26. 1. 2023, nejpozději dne 27. 1. 2023 se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z.. Soud přiznal žalobkyní požadované úroky z prodlení za období od 27. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 501,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 887 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 153,66 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 640 Kč ve výši 974,40 Kč.