17 C 337/2023-68 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 914 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla RZ , SPZ, , se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 neměl v období od 4. 10. 2020 do 30. 9. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, tzv. povinné ručení. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 17 014 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 362 dní, kdy nebylo vozidlo pojištěno) a nákladů na uplatnění tohoto nároku ve výši 3x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti).2. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.3. Z, Anonymizováno, listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 3. 2022 a 2x ze dne 21. 4. 2022 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu za vozidlo RZ , SPZ, ve výši 17 014 Kč a to za období od 4. 10. 2020 do 31. 1. 2021 (tj. za celkem 362 dní po 47 Kč/den) a nákladů na uplatnění ve výši 3x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaného vozidla, které nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně k výzvě soudu následně doložila i kupní smlouvu ze dne 20. 10. 2018, prokazující vlastnictví vozidla žalovaným.4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozovala shora specifikované vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve výši 47 Kč denně tedy 17 014 Kč za 362 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění pohledávky ve výši 3x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které je příslušenstvím primární pohledávky v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 252 Kč.