17 C 375/2023-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 276 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 591,24 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 786,79 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 320,48 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 388,33 Kč a úhradě za umožnění hradit splátky v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 2 689,16 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznat příslušenství, v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 624,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 460,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% p.a. plynoucího z částky 16 378,03 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15% p.a. z částky 15 591,24Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným byla dne 28. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému v den podpisu smlouvy vyplacen v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč a který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s pevně stanovenou výši úroku za celou dobu trvání úvěru ve výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatkem za výběr splátek v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 5 400 Kč, a to ve 14-ti měsíčních splátkách po 3 984 Kč, což řádně nesplnil, když naposledy uhradil dne 12.10.2021 částku 2 000 Kč. Jelikož žalovaný neplnil splátky ve smluveném termínu, byl k 28. 9. 2021 žalovaný v prodlení s plněním svých povinností a žalobkyně od následujícího dne úročila neuhrazenou jistinu 15 591,24 Kč úrokem ve výši 15% a dále požaduje i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% p.a.. Žalovaný nehradil na dluh ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 8. 2023.2. K výzvě soudu ze dne 9. 1. 2024 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení a uvedla že v případě žalovaného bylo realizováno 10 hotovostních výběrů v jeho bydlišti, a to dne 29. 7. 2020 ve výši 4 000 Kč, 12. 8. 2020 ve výši 4 000 Kč, 14. 11. 2020 ve výši 2 500 Kč, 15. 12. 2020 ve výši 2 500 Kč, 21. 1. 2021 ve výši 2 500 Kč, dne 14. 2. 2021 ve výši 2 500 Kč, dne 25. 3. 2021 ve výši 2 500 Kč, dne 28. 5. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 30. 6. 2021 ve výši 500 Kč a 12. 10. 2021 ve výši 2 000 Kč. Žalovaný tak uhradil celkem 28 000 Kč. Co se týká úvěruschopnosti žalovaného, uvedla žalobkyně, že byla tato posouzena na základě skutečností uvedených v žádosti o úvěru, pracovní smlouvě a výpisu z běžného účtu žalovaného.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila (čl. 21) a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Soud na základě předložených listin dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 7. 2020 ve spojení se žádostí o úvěr, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný téhož dne popsal v žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobkyně své osobní a majetkové poměry včetně příjmu a pravidelných výdajů. Úvěr byl vyplacen žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr formou inkasa prostřednictvím zmocněnce věřitele ve 14ti pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, pod ztrátou výhody splátek, a to spolu s úrokem za 14 měsíců v pevné výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy tj. k 28. 8. 2020. Dle smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení se zaplacením splátky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, splatné následujícího dne. Z vyjádření žalobkyně a interního systémového záznamu bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 28 000 Kč. Z přehledu úrokových sazeb ČNB pro úvěry domácnostem se splatností 1 – 5 let bylo zjištěno, že obvyklá úroková sazba v daném období činila 14,94 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 25. 4. 2023 ve spojení s oznámením ze dne 11. 5. 2023 o postoupení pohledávky má soud za doložené postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Předžalobní výzva ze dne 31. 7. 2023 spolu s poštovním podacím archem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu.5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.7. Jak vyplývá ze shora uvedeného, tak smlouva o úvěru byla uzavřena dne 28. 7. 2020, tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ( dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Právní vztah účastníků je tak nutno podrobit také této zákonné úpravě. Žádostí o úvěr na čl. 25 spisu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s kladným závěrem schopnost žalovaného úvěr řádně zaplatit. Smlouva o úvěru také prokazuje, že úvěrující vůči žalovanému splnil informační povinnost o ceně úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 1813 o.z. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy platilo, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti stran významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 555 odst. 1, 2 o.z., se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 576 o.z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.12. Soud ve světle shora uvedených zákonných ustanovení zamítl žalobu co do částky 14 700 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částky 2 788 Kč představující náklady na vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost, neboť dospěl k jednoznačnému závěru, že reálným ekonomickým účelem obou poplatků není náhrada administrativních výdajů a případných nákladů na deponaci úvěrových zdrojů (za stavu, kdy úvěr byl vyplacen v den uzavření smlouvy o úvěru a kdy výše poplatku několikanásobně překračuje obvyklé administrativní výdaje spojené s přijetím žádosti, jejím vyhodnocením a vyplacením úvěru), ale navýšení ceny úvěrovaných peněz formou jiné nedůvodné platby. Tedy poplatky plní funkci úroků z úvěru.13. Poplatek za poskytnutí úvěru svou výší 14 700 Kč několikanásobně překračuje obvyklé administrativní výdaje na zaevidování smlouvy, na vytištění a vyhotovení smluvní dokumentace, které se v jednotlivém případě pohybují nanejvýše v řádu desítek korun. Případné mzdové a provozní výdaje právní předchůdkyně žalobkyně jsou svou povahou výdaji spojenými s podnikáním a měly by být kryty z hrubého zisku z podnikání v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů, tj. z ceny peněz, která je ekonomicky vyjádřena v úrocích.14. Co se týká poplatku za posouzení úvěruschopnosti, tedy splnění povinnosti, kterou úvěrujícímu ukládá § 9 zákona o spotřebitelském úvěru v zájmu odpovědného úvěrování, soud pokládá za zjevně rozporný s dobrými mravy, neboť úvěrující si za splnění své zákonné povinnosti plynoucí z jeho podnikání nechává od úvěrovaného zaplatit paušální částku. V posuzované smlouvě sjednaný poplatek za posouzení úvěruschopnosti svou výší vysoce překračuje reálně vynaložené náklady na tuto činnost (vyplnění formuláře „žádost o úvěr“ a předložení pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu).15. Soud proto ujednání o obou poplatcích v souladu s § 555 odst. 2 o.z. posoudil dle úvěrujícím sledovaného účelu a podle jejich povahy, tedy jako úrok.16. Poplatky ve výši 2 788 Kč a 14 700 Kč při jistině úvěru 30 000 Kč a zápůjční době 429 dní (14 měsíců) předst