20 C 18/2026-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2025 a doplněnou dne 18. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 118 236,57 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 26. 7. 2024 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr (dále jen „úvěr“), vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec byl navyšován a naposledy činil 118 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,95 % z výše aktuálního úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 121 241,90 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 18 713 Kč Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v čl. 6.1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 18. 6. 2025. Žalovaný byl vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 18. 6. 2025. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobkyně neuhradila dále ničeho. Proto eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 118 236,57 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 114 905,82 Kč, poplatků za pojištění ve výši 930,75 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a dále smluvní pokuty 1 500 Kč. Konkrétně se pak jedná o neuhrazené poplatky za pojištění CPI ve výši 310,25 Kč splatný 20. 3. 2025, 20. 4. 2025 a 20. 5. 2025. Nárok na úhradu částky 900 Kč jako paušálních nákladů na vymáhání vyplývá z čl. 7.1.ÚP. Smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč vyplývá z smlouvy a ÚP. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 17 056,99 Kč, který byl spočten, jak je uvedeno ve Splátkovém kalendáři, a to jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 22,9 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 19. 6. 2025 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 22. 9. 2025 z částky 114 905,82 Kč, úrok ve výši 12 % p.a. od 23. 9. 2025 do zaplacení z částky 114 905,82 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši, kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3 054,72 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu) a dále úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 118 236,57 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. , hodnota, včetně úvěrových podmínek, dvou dodatků úvěrové smlouvy, splátkového kalendáře, výzvy ke splacení úvěru a předžalobní výzvy, má soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě týkajícími se úvěru ze dne 26. 7. 2024. Zejména bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému umožnila opakované čerpání úvěru až do výše 118 000 Kč a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet měsíčními splátkami v minimální výši 2,95 % z výše aktuálního úvěrového rámce. Úrok byl sjednán ve výši 22,9 % ročně. Dopisem ze dne 18.6. 2025 došlo k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 128 605,21 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do 14. dnů. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na do zesplatnění úvěru celkem 18 713 Kč, a to naposledy dne 21. 2. 2025 částku 3 500 Kč. Celkem činí dluh na jistině částku 114 905,82 Kč, na poplatcích za pojištění, které bylo sjednáno spolu s úvěrem částku 930,75 Kč, na nákladech na vymáhání 900 Kč a smluvní pokuta 1 500Kč. Žalobkyně v rámci přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vyhotovila 2 úvěrové zprávy z nebankovních registrů klientských informací a zjistila, že žalobce měl příjem 25 000 měsíčně a náklady na bydlení 16 000 měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč měsíčně. Splátky jiných úvěrů činily 11 345 Kč a náklady členů domácnosti činily 8 510 Kč. na splátky nových úvěrů zůstávalo žalovanému více, než 8 000 Kč.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, kdy žalovaný čerpal celkem částku ve výši 121 241,90 Kč a uhradil pouze 18 713 Kč. Žalovaný se tento úvěr zavázal řádně a včas hradit formou pravidelných měsíčních splátek a to včetně všech sjednaných poplatků. Smlouva o úvěru byla sjednána platně, když splňují veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014. Splňuje i náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru, když ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba, roční procentuální sazba nákladů, a doba splatnosti. Žalobkyně taktéž řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného a dle zjištění vyplývajících z úvěrových zpráv, nebankovních registrů a údajů sdělených žalovaným neexistovali v době uzavření smlouvy ani navýšení úvěrového rámce důvopdné pochybnosti o žalobcově schopnosti splácet úvěr. To koresponduje taktéž sźe skutečností, že žalovaný úvěr až do února 2025 hradil. Soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně na poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokutu a také co do smluveného úroku i zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku i § 122 zák. č. 257/2016 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 635,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 730 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 236,57 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 930 Kč ve výši 3 975,30 Kč. Skutečnosti uvedené v doplnění žaloby měli být součástí podané žaloby, proto soud za podání ze dne 18. 2. 2026 odměnu nepřiznal9. Ke splnění povinností uložených žalované byla stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.