20 C 325/2023-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 25. 8. 2023 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 69 068 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla poškozenému [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) na základě Pojistné smlouvy [číslo] z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistné plnění v celkové výši 69 068 Kč (náklady na opravu a zapůjčení náhradního vozidla). Podkladem pro výplatu pojistného plnění byla škodní událost ze dne 26. 12. 2020, kterou byla způsobena újma na majetku poškozeného. Škodu způsobil svým protiprávním jednáním žalovaný. Odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu potvrzuje Relace o dopravní nehodě [číslo jednací], a Příkaz [stát. instituce] ze dne 16.03.2021, č.j. [anonymizováno] [spisová značka]. S ohledem na odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu dle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, došlo k naplnění podmínek vzniku regresního nároku žalobkyně, na základě něhož má vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co z titulu smluvního pojištění plnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 69 068 Kč dopisem ze dne 11. 5. 2023 (Uplatnění práva na úhradu), žalovaný však na tento dopis adekvátně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky v souladu s § 142a o.s.ř. se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 6. 6. 2023. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z relace [anonymizováno] o dopravní nehodě a příkazu vydaného [stát. instituce], odbor dopravy, dne 16. 3. 2021, č.j. [anonymizováno] [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný byl uznám vinným ze spáchání dvou přestupků, když porušil ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu. Bylo prokázáno, že dne 26. 12. 2020 v čase kolem 10:45 hodin řídil žalovaný osobní motorové vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] na vozovce pozemní komunikace číslo [spisová značka], mezi obcemi [obec] a [obec], kdy zhruba 100 m za křižovatkou na [územní celek], ve směru jízdy na [územní celek], při předjíždění osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], se nepodíval do zpětného zrcátka a nepřesvědčil se, zda on sám není předjížděn jiným vozidlem a při vjetí do levého jízdního došlo ke střetu levé boční části osobní vozidla [značka automobilu] [registrační značka] s pravou boční částí osobní vozidlo [značka automobilu] v , [registrační značka], tedy předjížděl vozidlo v případě, kdy je to obecnou úpravu na pozemních komunikacích zakázáno. Dále bylo nepochybně prokázáno, že řídil uvedené motorové vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem řidičského oprávnění pro žádnou ze skupin řidičských oprávnění, neboť řidičské oprávnění pozbyl na podkladě rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město, vydaného pod č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 18. 3. 2008, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel pro všechny skupiny vozidel platný pro období od 18. března 2008 do 18. března 2010, kdy po skončení trestu nepožádal příslušný registr řidičů o vrácení řidičského oprávnění. Příkaz nabyl právní moci dne 7. 4. 2021. Z nabídky žalobkyně na uzavření pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, ve spojení s printscreenem dokládajícím proplacení škody, že žalovaný byl u žalobkyně pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z daňového dokladu – faktury [číslo] ze dne 3. 2. 2021 soud zjistil, že poškozenému [jméno] [příjmení] byla fakturou [číslo] vyúčtována škoda na poškozeném vozidle [příjmení] [jméno] ve výši 61 444,26 Kč. Z faktury [číslo] soud zjistil, že za pronájem náhradního vozidla byla dodavatelem požadována částka 7 623 Kč. Z printscreenu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně tyto faktury v celkové výši 69 068 Kč uhradila v rámci řešení pojistné události PU: [číslo]. Žalovaná částka byla u žalovaného uplatněna dne 11. 5. 2023 se lhůtou splatnosti 15 dní a znovu byl žalovaný k úhradě částky vyzván jednoduchou předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2002. <i>5. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.</i> 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, zavinil vznik škody a vozidlo řídil, ačkoliv neměl řidičské oprávnění. Žalobkyně po něm proto důvodně požaduje náhradu toho, co za způsobenou škodu plnila podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb.. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit požadovanou částku, a to ani po výzvě k úhradě ze dne 11. 5. 2023, ani předžalobní výzvě ze dne 6. 6. 2023. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení regresní náhrady právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 18 009 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 763 Kč, dále pak žalobkyni náleží odměna za zastoupení advokátem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. za tři úkony právní služby po 3 900 Kč podle § 6 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen a.t. a 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a.t. a náhrady DPH ve výši 21% z částky 12 600 Kč podle § 151 odst. 2 o.s.ř. z úkonů advokáta a paušálních náhrad. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.