20 C 41/2024-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 158 180,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 158 180,33 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 10. 1. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 162 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu se sjednanými úroky v měsíčních splátkách po 7 008 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2023. Celkem žalovaný na úvěr uhradil 28 032 Kč. Žalobkyně ve dnech 20. 6. 2023 a 5. 7. 2023 zaslala žalovanému písemné upomínky, v nichž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky. Ani po zaslání písemných upomínek však žalovaný dlužnou splátku neuhradil, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 3. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně ujednali dne 10. 1. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru s částkou úvěru 162 000Kč s tím, že žalovanému byla na účet vyplacena částka 14 449 Kč, částka 124 451 Kč byla použita na úhradu předcházejícího úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 7. 2022 a částka 23 100 Kč byla započtena na náklady žalobkyně na vyřízení úvěru. Strany si sjednaly úrok ve výši 26,89 % ročně, žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkově úrok ve výši 165 888 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou 72 měsíčních splátek po 7 008 Kč, splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Pod čl. V. bodem 5.4. a 5.5. smlouvy si strany sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek zašle žalobkyně první písemnou upomínku k úhradě, zpoplatněnou částkou 500 Kč, a následně druhou upomínku, zpoplatněnou částkou 750 Kč, a pokud žalovaný po těchto dvou upomínkách celou dlužnou částku nezaplatí, je žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění jistiny úvěru. V čl. VII. si strany sjednaly doplňkovou službu „podpora", umožňující žalovanému odklad splátek či přerušení splácení za splnění předem stanovených podmínek, přičemž cena této služby v částce 176 688 Kč byla stanovena v příloze smlouvy č. , hodnota, a žalovaný se jí zavázal hradit formou měsíčních splátek po 2 454 Kč. Celkem měl tedy žalovaný zaplatit v 72 splátkách po 7 008 Kč částku 504 360 Kč, a to oproti reálně poskytnuté částce 138 900 Kč (úvěrová smlouva a její přílohy). Žalobkyně na účet žalovaného zaslala dne 11. 1. 2023 částku 14 449 Kč a téhož dne převedla na úhradu dluhu ze smlouvy č. , hodnota, částku 124 451 Kč (výpisy s účtů a potvrzení banky). Dopisem ze dne 21. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do 3. 1.2 024.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně, a to pokud jde o částku 110 868 Kč, která představuje dlužnou jistinu po zohlednění platby žalovaného ve výši 28 032 Kč. V prvé řadě je třeba poukázat na skutečnost, že jistinu představovala dle smlouvy částka 162 000 Kč, reálně bylo žalovanému poskytnuto pouze 138 900 Kč, zbývajících 23 100 Kč, které žalobkyně ve smlouvě označila jako náklady za vyřízení úvěru, soud posoudil jako příslušenství úvěru, a tedy součást úroku. Co se týče služby „podpora“, zde dospěl soud k závěru, že obsahově se opět jedná o úrok úvěru, neboť poskytnutí možnosti odložit splátky úvěrů není možné považovat za zvláštní službu. Tato možnost pouze vyjadřuje míru rizikovosti úvěru, což se vždy projevuje právě výší úroku. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný neuzavřel s žalobkyní platně úvěrovou smlouvu v souladu s § 2395 a násl. OZ, jelikož ujednání o službě „podpora“, stejně jako ujednání o poplatcích za vyřízení úvěru je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takováto ujednání tak plní formu úroku a úrok v celkové výši 43 % ročně je třeba vnímat jako úrok nemravný a tím pádem i neplatný ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ, jelikož takovýto úrok podstatně převyšuje průměrné úrokové sazby pro obdobné úvěry zjištěné ze statistických údajů České národní banky za leden roku 2023, které činí 9,59 %. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž nemůže být taková smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Soudu je z úřední činnosti známo, že uzavírání úvěrových smluv s parametry úroku v rozsahu přesahujícím čtyřnásobek poskytnuté jistiny je zcela běžnou praxí žalobkyně. Uváží-li soud, že žalobkyně část úroku skrývá za náklady spojené s poskytnutím úvěru a další za údajně nepovinnou (doplňkovou) službu Podpora, je soud pevně přesvědčen, že žalobkyně by úvěr s žalovaným neuzavřela, pokud by žalovaný nebyl povinen oproti poskytnuté částce 138 900 Kč vrátit celkem 504 576 Kč za 6 let.9. Nad rámec výše uvedených důvodů soud konstatuje, že s ohledem na posouzení smlouvy jako absolutně neplatné z důvodu hrubě nemravné výše úroků soud s ohledem na zásadu rychlosti a ekonomie řízení nezkoumal dodržení ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V případě, že by smlouva nebyla posouzena jako absolutně neplatná, přistoupil by soud k podrobnějšímu zkoumání dodržení povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to již jen s ohledem k tomu, že žalovaný evidentně ke dni uzavření úvěrové smlouvy splácel žalovaný jiný úvěr (č. , hodnota, ) na který dlužil celkem částku 124 451 Kč. Žalobkyně žádným způsobem soudu nepopsala, jaká byla platební morálka žalovaného a z jakého důvodu tento úvěr rozšiřoval či refinancoval. Tato okolnost, spolu s tím, že žalobkyně soudu nepopsala a nedoložila, co vyplývá s výpisů z účtů žalovaného, které sloužili jako podklad pro analýzu úvěruschopnosti žalovaného (viz Příloha č. 1 smlouvy) by jinak vyvolala potřebu pečlivěji zkoumat, jak žalobkyně přistoupila ke zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. (žalovaného).10. Žalobkyni se nicméně podařilo prokázat, že žalovanému poskytla plnění ve výši 138 900 Kč, čímž došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. OZ, které je povinen žalobkyni vydat, když do dnešního dne jí uhradil pouze částku 28 032 Kč. Žalobě tak bylo vyhověno pouze v té části, která představuje nesplacenou jistinu 110 868 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky 4. 1. 2024, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené žalovanému v písemné výzvě. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy soud zamítl žalobu v částce 47 312,33 Kč, s úrokem z prodlení z této částky.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 476 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 910 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 158 180,33 Kč sestávající z částky 7 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.13. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn položkou 1 bod 1 písm. b) a položkou 2 Sazebníku soudních poplatků (zákon č. 549/1991 Sb.), když nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za řízení činí 7 910 Kč a žalobkyně na soudní poplatek doposud zaplatila 6 328 Kč.