21 C 102/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 2. 2024 a doplněnou podáním ze dne 9. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 59 638,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 4. 11. 2022 Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč. Smlouva byla podepsána pomocí dálkových prostředků, přičemž žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek prostřednictvím sjednaného variabilního symbolu č. , var. symbol, se splatností první splátky ke dni 17. 12. 2022. Tato určená měsíční splátka byla stanovena ve výši 5 00 Kč, minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně však částku 500 Kč. Celková vyčerpaná částka žalovaným byla ve výši 157 117,49 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků. Žalovaný však úvěr řádně a včas nehradil, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil toliko částku 131 084 Kč, která byla započtena sjednaným způsobem. Právní předchůdce žalobkyně následně odstoupil od předmětné smlouvy a prohlásil úvěr ke dni 31. 7. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění byl oprávněn po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 došlo postoupení pohledávky žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně mimo jistinu úvěru ve výši 50 158,32Kč dále požadovala smluvní pokutu za období od 2. 8. 2023 do 7. 2. 2024 ve výši 9 479,92 Kč, dále příslušenství spočívající v úrocích z prodlení a taktéž požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.2. K výzvě soudu ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání doložení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z čistého příjmu klienta, ve kterém je uvedeno, že žalovaný pobíral v době uzavření smlouvy mzdu ve výši 35 000 Kč, výše měsíčních výdajů pak činila 0 Kč. Právní předchůdce žalobce tak vyhodnotil situaci žalovaného pozitivně a úvěr žalovanému poskytl.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. Žalobkyně se z tohoto omluvila.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z žádosti a smlouvy o revolvingovém úvěru, specifických podmínek úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z pohybu na úvěrovém účtu (platební historie) má soud za prokázané, že žalovaný na podkladě výše uvedeného čerpal prostředky v celkové výši 157 117,49Kč a právnímu předchůdci žalobkyně na těchto uhradil částku 131 084Kč. Z žádosti o revolvingový úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl ohledně svých majetkových poměrů čistý příjem ve výši 35 000 Kč a celkové náklady domácnosti 0Kč. Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy z důvodu porušení povinností odstoupil a úvěr zesplatnil. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky.5. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy soud považuje za zcela nedostatečné, pokud právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil tvrzeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by tyto informace žádal taktéž prokázat příslušnými listinami (pracovní smlouva, výplatní pásky, prohlášení rodičů o společném bydlení atd.). A to tím spíše, když žalovaný v položce náklady na domácnost uvedl částku 0Kč. Za této situace je zřejmé, že nelze dojít k závěru, že by právní předchůdce žalobkyně postupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o čemž svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal prostředky v celkové výši 157 117,49 Kč a v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků uhradil částku 131 084 Kč. Bezdůvodně se tak obohatil o částku 26 033,49Kč, když tuto také soud žalobkyni tímto rozsudkem přiznal, a to včetně příslušenství z této částky v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Počátek běhu úroků je pak vázán na výzvu k placení dluhu zaslanou právním předchůdcem žalobkyně dne 29. 6. 2023. Ve zbytku tedy částce 33 604,75Kč s příslušenstvím soud nezbylo než žalobu jako nedůvodnou ze shora uvedených důvodů zamítnout, neboť nárok na tuto vyplýval z neplatné smlouvy (ujednání o smluvní pokutě, úrocích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný by měl nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ale žalovaný byl po celou dobu soudního řízení nečinný a nebylo prokázáno, že by mu s tímto jakékoli náklady vznikly rozhodl soud tak jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.9. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.