28 C 256/2023-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce č. , Anonymizováno, dne 18. 6. 2009, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit mimo jistiny půjčky taktéž souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč, představující smluvně sjednané příslušenství pohledávky, celkem se tak zavázal uhradit částku 34 720 Kč v 55 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené původním věřitelem. Žalobkyně uvedla, že sjednaný souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřitele z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a která jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroku. Žalovaný však půjčku řádně a včas nehradil, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 8. 7. 2010 svůj závazek nesplnil. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku 2 100 Kč. Tuto částku právní předchůdce žalobkyně počítal dle smluvního ujednání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem společností , právnická osoba, ., došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný opětovně informován dopisem ze dne 17. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na dluh ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po zhodnocení předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 18. 6. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se současně zavázal uhradit za poskytnutí této půjčky souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč, celkem tak se zavázal uhradit částku 34 720 Kč a to formou 55 týdenních splátek po 640 Kč. RPSN bylo stanoveno ve výši 215,73 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka byla z přechodného věřitele postoupena na žalobkyni, z čehož byla osvědčena její aktivní věcná legitimace. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávek dopisem ze dne 26. 5. 2015 přičemž z podacího lístku , právnická osoba, vyplynulo, že zásilka byla odeslána dne 22. 7. 2015 s lhůtou k plnění do 10-ti dnů a dále dopisem ze dne 17. 9. 2018. který byl žalovanému odeslán dne 19. 9. 2018. Žalobkyně se domáhala svého požadavku i předžalobní upomínkou, žalovaný však neuhradil ničeho. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.5. Podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Podle ust. § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.7. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně, když na smlouvu o půjčce je nutné pohlížet z níže uvedených důvodů jako na smlouvu neplatnou. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty ze strany právního předchůdce peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně tzv. souhrnného poplatku ve výši 14 720 Kč. Soud má za to, že takto sjednaný poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno předchůdce žalobce jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, kdy výkon práv a povinností vyplývajících z občansko-právních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla vyjádřena ve výši 215,73 %, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně ve výši 69,58 % ročně. Běžný nejvyšší úrok v daném období se přitom pohyboval ve výši 23,8 %. Z tohoto důvodu soud na smlouvu pohlížel jako absolutně neplatnou s tím, že požadavek žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil toliko částku 2 100 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud tak žalobkyni přiznal částku 17 900 Kč, a to včetně zákonného příslušenství představující úrok z prodlení, kdy počátek prodlení soud určil ke dni 7. 8. 2015, neboť bylo prokázáno, že výzva k plnění ze dne 26. 5. 2015 s lhůtou k plnění do 10-ti dnů byla žalovanému odeslána dne 22. 7. 2015, domněnka doručení nastala ke dni 27. 7. 2015 ( § 573 obč. zák.), do 6. 8. 2015 měl žalovaný plnit, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení.8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 30,70 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2 252 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 691,36 Kč.9. Ke splnění povinnosti žalovanému byly ustanoveny běžné třídenní lhůty běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.