28 C 334/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 324,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 23. 12. 2019 úvěrová smlouva o zápůjčce č. , Anonymizováno, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 23 771 Kč. Žalovaná se tak zavázala splatit celkovou částku ve výši 43 771 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené právním předchůdcem žalobkyně případně na bankovní ústav. Po řádném splácení závazku by pak splatnost poslední splátky jakož celková splatnost závazku připadla na den 12. 12. 2021. Žalobkyně uvedla, že smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % ročně, přičemž právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně jejich příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti, kdy v zákaznické kartě jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalované, kdy pravdivost těchto údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Žalovaná však závazek řádně a včas nehradila, kdy uhradila toliko částku 5 730 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka s účinností ke dni 20. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně tak požadovala nesplacenou jistinu ve výši 15 642,23 Kč, dále nesplacený poplatek ve výši 20 592,77 Kč, o kterém uvedla, že představuje příslušenství pohledávky vypočítané do dne splatnosti poslední splátky, tj. do 12. 12. 2021, dále z nesplacených poplatků za upomínání žalované, za předání pohledávky k vymáhání ve výši 1 200 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 13 675,56 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky, tedy poplatek, bylo žalobkyní přistoupeno pevnou částkou, je v žalobním návrhu společně s poplatky spojenými s prodlením žalované uplatněno jako kapitalizovaný úrok ve výši 21 792,77 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání žalované a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 1 200 Kč. Ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 13 675,56 Kč, kterou však ponížila na částku 9 682,54 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu za období od 13. 12. 2021 do 24. 8. 2023.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z předložených listin soud zjistil skutečnosti, které prokazují tvrzení žalobkyně o podmínkách uzavření smlouvy, o vyplacení částky 20 000 Kč v hotovosti žalované, o postoupení pohledávky na žalobkyni a výzvě žalované k jejímu uhrazení (smlouva o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o úplatě ,smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku z 16.2.2023, předžalobní upomínka včetně podacího lístku). Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 16 800 Kč, měsíční výdaje pak v částce 1 500 Kč.4. K tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně osvědčil úvěruschopnost žalované, však ani k výzvě soudu žalobkyně žádné důkazy kromě odkazu na tzv. zákaznickou kartu neoznačila ani nepředložila.5. Po právním zhodnocení předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť je zřejmé, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když v souvislosti s tímto soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že pouhá tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované (lustrace z veřejně dostupných databází), nemohou obstát. Soud upozorňuje na to, že pokud žalobkyně odkazovala na zákaznickou kartu, pak z této karty pouze vyplývají tvrzení žalované, která uvedla v době poskytnutí úvěru, nicméně z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně taktéž tyto informace ověřoval (např. potvrzení o příjmech a výdajích žalované) V souvislosti s tímto soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobkyně přijal bez dalšího ověření, že měsíční výdaje žalované činí toliko částku 1 500 Kč. Soud upozorňuje na to, že úmyslem zákonodárce při stanovení povinnosti zkoumat úvěruschopnost, bylo zabránit poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti tak nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet. Je nezbytné, aby údaje uvedené spotřebitelem, poskytoval úvěru skutečně ověřoval a také sám aktivně zjišťoval, zda-li spotřebitel řádně své závazky plní. S ohledem na shora uvedené je pak zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně své povinnosti obsažené v ustanovení § 86 své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nedostál. Závěr, že žalovaná byla osobou neschopnou splácet své závazky je ostatně podpořen tím, že na shora uvedený úvěr uhradila pouze částku 5 730 Kč. S ohledem na shora uvedené dopadá sankce absolutní neplatnosti a z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila toliko částku 5 730 Kč. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak, soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení částky 14 270 Kč a to včetně zákonného příslušenství, když soud počátek prodlení určil od 4. 3. 2023, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 20. 12. 2022, když z dodejky české pošty bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě 16. 2. 2023. V souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku, pak výzva žalované byla doručena dne 21. 2. 2023 a nejpozději dne 3. 3. 2023 měla žalovaná plnit ( 10-ti denní lhůta k plnění). Pokud tak neučinila, dostala se počínaje od 4. 3. 2023 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak žalované, která byla ve věci převážně úspěšnější (při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo nutné přihlédnout taktéž k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudky), avšak v řízení nebylo prokázáno, že by žalované nějaké náklady vznikly. Soud tak žádné ze stran náklady nepřiznal.7. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.