30 C 19/2024-66 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 16. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 65 010 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla RZ , SPZ, , resp. RZ , SPZ, , resp. RZ , SPZ, , resp. RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , resp. VIN: , VIN kód, , resp. VIN: , VIN kód, , resp. VIN: , VIN kód, , o objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. nákladního automobilu jiného než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, přičemž vozidla vedená v příslušném registru vozidel neměla v období od 1. 4. 2021 do 18. 10. 2021, resp. od 12. 11. 2021 do 8. 9. 2022, resp. od 6. 7. 2022 do 8. 2. 2022, resp. od 22. 7. 2022 do 23. 11. 2022, tedy po dobu 201 dnů, resp. 365 dnů, resp. 218 dnů, resp. 125 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 13 065 Kč, resp. 23 725 Kč, resp. 14 170 Kč, resp. 10 750 Kč, když denní sazba příspěvku činí 65 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, resp. 86 Kč u nákladních automobilů jiných než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, přičemž doba, za kterou vozidla nebyla pojištěna, činí 201 dnů, resp. 365 Kč, resp. 218 dnů, resp. 125 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 11x 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 65 010 Kč dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od 1. 4. 2021 do 18. 10. 2021, resp. od 12. 11. 2021 do 8. 9. 2022, resp. od 6. 7. 2022 do 8. 2. 2022, resp. od 22. 7. 2022 do 23. 11. 2022) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala výzvou a poštovní dodejkou, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 13 065 Kč, resp. 23 725 Kč, resp. 14 170 Kč, resp. 10 750 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidlo žalovaného nebylo v období od 1. 4. 2021 do 18. 10. 2021, resp. od 12. 11. 2021 do 8. 9. 2022, resp. od 6. 7. 2022 do 8. 2. 2022, resp. od 22. 7. 2022 do 23. 11. 2022 pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 61 710 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 3 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením§ 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 601 Kč, ze tří úkonů právní služby po 3 580 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 17 266 Kč. , adresa, k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.