31 C 185/2024-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , právnická osoba, . 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 017,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 017,02 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , jméno FO, p. l. c. (dříve , jméno FO, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dne , datum, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 16 017,02 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Úvěr žalovaný nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal osobní údaje, následně mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy, na jehož základě žalovaný úvěr načerpal. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani přes upomínku ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla pro případ, že by soud dospěl k závěru, že není možno přiznat nárok žalobkyni podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak požaduje zaplacení částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uvedl, že se snaží situaci řešit, že je na něj vedena exekuce, že po rozvodu manželství nemá finanční prostředky.3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž má za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny označené jako úvěrová smlouva uzavřena s klientem dne , datum, má soud za zjištěné, že tato měla být uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, p. l. c. jako věřitelem a žalovaným jako klientem, kdy žalovanému měl být poskytnut úvěrový limit maximálně do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal hradit minimálně 13 % z celkové splatné částky. RPSN měla být 299,98 %, nominální úroková sazba ve výši 146,949 % ročně, když žádné jiné další důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně soudu poskytnuty nebyly. Z výzvy ze dne , datum, má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala, když rovněž původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z potvrzení společnosti , jméno FO, ze dne , datum, má pak soud za zjištěné, že v květnu 2023 byl majitelem účtu uvedeného v listině označené jako smlouva právě žalovaný.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 017,02 Kč důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel tuto částku poskytl žalovanému na jeho účet dle tvrzení žalobkyně bez právního důvodu. Žalovaný tuto částku nevrátil a neprokázal ani, že by tato pohledávka zanikla jiným způsobem. Soud tedy přiznal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku v částce 16 017,02 Kč žalobkyni. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o výzvu k zaplacení ze dne , datum, , na jejímž základě byl žalovaný vyzván k úhradě do 3 dnů. Dopis odeslaný , datum, lze považovat za doručený , datum, a lhůta 3 dnů tak uplynula , datum, . Počínaje dnem , datum, se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž žalobou uplatněná sazba nepřesahuje sazbu určenou ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl, co do úroku z prodlení od , datum, do , datum, zamítl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně hodnotí jako nepatrný a proto jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 1 489 Kč. Místo plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.8. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.