36 C 165/2024-70 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 108,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 27. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 83 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 64,59 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 4 860 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2021. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy v celkové výši 2 495 Kč, jelikož si strany sjednaly právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný octne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak požaduje zaplacení pěti smluvních pokut u splátek č. 1, 2, 4, 5, a 6. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 200 Kč, jelikož podle smlouvy žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný octne v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 21. 2. 2022. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 90 507,74 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný po zesplatnění za dobu od 1. 3. 2022 do 29. 6. 2023 celkem uhradil částku ve výši 88 050 Kč. Předmětem řízení tak zůstala po zohlednění plateb žalovaného nové jistina úvěru ve výši 2 457,74 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 2 495 Kč, náhrada nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 5 smlouvy ve výši 22 956,67 Kč a úroky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 24. 7. 2024, ke kterému se žalovaný bez omluvy a bez důvodné žádosti o odročení jednání nedostavil, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 29. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 83 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 860 Kč vždy ke každému 18. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 64,59 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč (úvěrová smlouva, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, prohlášení klientů, výpis z registru , Anonymizováno, , oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 6. 2021, splátkový kalendář, karta klienta, kopie občanského průkazu žalovaného). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 30. 6. 2021 na jím ve smlouvě uvedený bankovní účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru a potvrzení banky ze dne 12. 6. 2024. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky (výzvy k zaplacení). Následně žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2022 zesplatnila úvěr (oznámení ze dne 21. 2. 2022). Předžalobní upomínkou ze dne 6. 12. 2023 byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení dlužné částky. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červnu 2021 v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 6,98 % ročně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „O. Z.“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1, 2 O. Z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 580 O. Z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 O. Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 O. Z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červnu 2021 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 6,98 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě ve výši 64,59 % ročně nemravné podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 O. Z. (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva jako celek nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 O. Z. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Plzni v řízeních pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Neplatnost smlouvy je navíc dále umocněna ujednáním ve smlouvě o smluvních pokutách, které byly rovněž sjednány v nezanedbatelných výších. Žalobkyni tudíž vzniklo pouze právo na vrácení částky ve výši 83 000 Kč, kterou žalovanému poskytla bez právního důvodu, čímž na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 O. Z., jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy. Žalovaný však již svou povinnost vrátit žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení splnil, když již uhradil minimálně částku ve výši 88 050 Kč (bez přihlédnutí k úhradám žalovaného předcházejícím zesplatnění) a soud tudíž žalobu v celém rozsahu zamítl. Dalším (vedlejším) důvodem pro zamítnutí žaloby je rovněž i nedostatečné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně ve smyslu ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména pokud jde o ověření výdajů ze strany žalovaného, ve vztahu ke kterým žalobkyně evidentně vycházela pouze z částek životního minima (srov. hodnocení klienta na č. l. 24 spisu) a je tak evidentní, že výdaje žalovaného nikterak nezjišťovala ani neověřovala.10. Žalovaný byl v řízení úspěšný a měl by tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Z obsahu spise se však nepodává, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.