36 C 309/2023-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou jako podnikatelem dne 17. 8. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 25. 10. 2022. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 35 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 35 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Žalobkyně úvěr vyplatila žalované dne 17. 8. 2022 na její bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně (nebo z potvrzení o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši (žalovaná ničeho neuhradila). Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 21. 12. 2022.2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma závazku, ale dostala se do finanční tísně, potvrdila výši dluhu a požádala o splátkový kalendář ve výši 6 000 Kč, neboť se dostala do finanční tísně. V prohlášení o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla, že jsou na ni finančně závislé 3 dosud nezletilé děti. Její příjmy tvoří invalidní důchod ve výši 17 623 Kč, přídavky na děti ve výši 3 160 Kč, rodičovský příspěvek ve výši 20 800 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 6 200 Kč. Má dluhy u společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , hradí nájemné ve výši 13 175 Kč.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovanou, tato se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že strany spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč se splatností do 25. 10. 2022. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (čl. 3. 1. smlouvy). Rovněž se strany ve smlouvě měly dohodnout na povinnosti žalované zaplatit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky (čl. 8. odst. 1 smlouvy). Smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, u podpisu žalované je uvedeno datum , datum, a kód sms verifikace: , Anonymizováno, . Z potvrzení o přijaté platbě ze dne 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na účet žalobkyně dne 11. 11. 2021 v 11:05 hod. částku ve výši 1 Kč pod VS , var. symbol, . Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu. Z potvrzení o provedené platbě a z vyjádření banky žalované bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17. 8. 2022 poskytla žalované částku ve výši 50 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 12. 2022 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 21. 12. 2022.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.7. Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná (dle ust. § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy) s ohledem na výši požadovaných úroků ve výši 1 % denně, který představuje roční úrok ve výši 365 %, přičemž obvyklá úroková sazba se v rozhodném období u korunových úvěrů pohybovala kolem 12,31 %, (www.cnb.cz) (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Pokud žalobkyně uváděla, že se jednalo o poplatek za každý den čerpání úvěru, pak k tomuto nutno konstatovat, že se zcela evidentně jedná o úrok z úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Přestože se jednalo o smlouvu uzavřenou se žalovanou jako podnikatelem, uplatní se korektiv dobrých mravů i v tomto případě (k tomu srovnej rozsudek NSČR ze dne 16. 3. 2021, č. j. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru: jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z.). Byť Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z., posuzoval Nejvyšší soud v dané věci úvěr s roční úrokovou sazbou pod 60 % ročně. U smlouvy sjednané mezi účastníky jako podnikateli dne 17. 8. 2022 však úroková míra činila 365 % ročně, žalovaná neměla možnost ovlivnit text smlouvy a jednalo se o smlouvu formulářovou, která navíc obsahovalo mnoho dalších sankčních ustanovení v nikoliv zanedbatelných výších (smluvní pokuty). Soud si je vědom toho, že žalovaná si měla počínat obezřetněji a zvážit následky uzavření dané smlouvy, ale nelze v dané věci přehlédnout, že sjednaný úvěr je v dané věci natolik extrémní a představuje natolik zásadní nerovnováhu v právech a povinnostech stran, že tak drasticky vysokému úroku soud přihlédl jako k okolnosti způsobující absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno ja