14 C 239/2025-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 450 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., poskytl žalovanému finanční částku 25 900 Kč, a to několika platbami (15. 9. 2023 ve výši 7 000 Kč, dne 16. 9. 2023 ve výši 3 950 Kč, 28. 9. 2023 ve výši 1 950 Kč, dne 29. 9. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 1. 10. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 2. 10. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 3. 10. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 4. 10. 2023 ve výši 2 000 Kč a dne 11. 10. 2023 ve výši 6 000 Kč) z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 15 450 Kč, pročež předmětem řízení je toliko nesplacená jistina 10 450 Kč po odečtení plateb ze strany žalovaného od celkově poskytnutých prostředků vyplacených žalovanému na účet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 3. 2025 a ze dne 27. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky předžalobní výzvou, leč žalovaný dlužnou částku přesto nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný dne 15. 9. 2023 obdržel na svůj bankovní účet č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . částku 7 000 Kč, dne 16. 9. 2023 částku 3 950 Kč, dne 28. 9. 2023 částku 1 950 Kč, dne 29. 9. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 1. 10. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 2. 10. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 3. 10. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 4. 10. 2023 ve výši 2 000 Kč a dne 11. 10. 2023 ve výši 6 000 Kč (výpis z účtu, zpráva banky ze dne 12. 9. 2025). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 a 27. 3. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky skutečnosti dopisem ze dne 2. 6. 2025, v rámci něhož vyzvala žalovaného též k zaplacení dlužné částky, kterou žalovaný (dle tvrzení žalobkyně) do dnešního dne neuhradil. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval opak, což se však nestalo.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a je namístě žalobě vyhovět. Žalobkyni v řízení prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 900 Kč a žalobkyně, na kterou byla pohledávka platně převedena jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek, vyzvala žalovaného k vrácení takto poskytnutých peněžních prostředků. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žalovaný obdržel plnění bez právního důvodu, pročež na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. ve výši odpovídající rozdílu mezi celkovou výší prostředků poskytnutých žalovanému na účet (25 900 Kč) a prostředky, které dle tvrzení žalobkyně žalovaný již uhradil (15 450 Kč), které je povinen žalobkyni vydat, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši určené § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši z důvodu jejího procesního úspěchu ve věci. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a dále 2 úkonů po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). V dané věci soud zohlednil skutečnost, že zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , je současně jejím skutečným majitelem, jak je zřejmé z částečného výpisu údajů z evidence skutečných majitelů vedené Krajským soudem v Brně (dostupný na webu https://esm.justice.cz). Z výpisu je patrné, že zástupce žalobkyně je skutečným přímým majitelem žalobkyně s podílem o velikosti 70 %. Soud proto promítl do svého rozhodnutí o náhradě nákladů řízení závěry Ústavního soudu shrnuté v rozhodnutí I. ÚS 585/17 ze dne 10. 4. 2018, dle něhož mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Jelikož v dané věci se jedná o žalobu uplatňovanou žalobkyní na ustáleném vzoru a též s ohledem na povahu podnikání žalobkyně, které vykazuje znaky inkasní agentury, je oprávněné se domnívat, že žalobkyně by měla pro správu svých pohledávek disponovat příslušným aparátem bez nutnosti nechat se ve věci zastupovat advokátem. Přičte-li k tomu soud skutečnost, že žalobkyně je nad rámec řečeného zastoupena ještě osobou, která je současně jejím vlastníkem, nelze než dovodit, že se jedná o případ zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť náklady řízení jsou účelově navyšovány o náklady spojené s vymáháním pohledávek. Z uvedených důvodů soud postupoval při určení výše náhrady nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.