14 C 267/2025-38 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku celkem 66 907,45 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že (nárok 1) žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 1. 2024 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 10. 1. 2024 uzavřela žalovaná se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě požádala žalovaná o úvěr ve výši 65 874 Kč, který byl žalované schválen a dne 11. 1. 2024 vyplacen na její běžný účet. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1 145 Kč skládající se z jistiny úvěru a úroku 16,9 % ročně vždy k 16. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 16. 2. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení úvěru mělo být ke dni 16. 1. 2034. Splátky od 10. 2. 2024 do 24. 12. 2024 byly splaceny. Dne 10. 2. 2024 provedla žalovaná mimořádnou splátku úvěru ve výši 2 400 Kč, na splátku splatnou ke dni 24. 1. 2025 zaplatila žalovaná pouze 338,53 Kč, přičemž tato úhrada byla započtena na úhradu úroku splátky. Počínaje splátkou ke dni 24. 1. 2025 tedy nebyly splátky ze strany žalované řádně hrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalované přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dne 27. 3. 2025. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 62 524,36 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 1 184,43 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 25. 4. 2025 částku 793,47 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, z čehož 793,47 Kč bylo započteno na úhradu úroku splátky ze dne 24. 1. 2025. Dále po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 25. 4. 2025 částku 1 132 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, z čehož celou tuto částku započetla na úhradu úroku splátky ze dne 24. 2. 2025. Dále po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 25. 4. 2025 částku 74,53 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž celá částka byla započtena na úhradu úroku splátky ze dne 24. 3. 2025. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 62 524,36 Kč a nesplaceným úrokem z úvěru do zesplatnění ve výši 1 184,43 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ve výši 16,9 % z nesplacené jistiny ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 24. 2. 2025 do 26. 3. 2025, tj. do dne předcházejícího dni zesplatnění. Žalobkyně dále v rámci nároku 1 žaloby požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 10. dne následujícího po zesplatnění úvěru a také smluvní úrok 12 % ročně od 25. 4. 2025 v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 3. 2025 spojeným s předžalobní výzvou, dále prostřednictvím e-mailové zprávy a SMS zprávy, leč žalovaná dluh dosud neuhradila. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do výše i důvodu dne 29. 4. 2025.Nárok 2 žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 26. 10. 2023 rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě této rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 26. 10. 2023 uzavřela žalovaná se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě, na jehož základě požádala žalovaná o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, což bylo žalované schváleno a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na výše uvedeném účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované coby spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalované přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu dne 27. 3. 2025. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 4 383,09 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 66,57 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 3. 2025 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tj. do 26. 3. 2025. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 10. dne následujícího po zesplatnění úvěru a také smluvní úrok 12 % ročně od 25. 4. 2025 v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná neučinila následně žádnou další platbu na uvedený dluh. O zesplatnění byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 3. 2025 včetně předžalobní výzvy, rovněž jí byla zaslána SMS zpráva a e-mailová zpráva. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do výše i důvodu dne 29. 4. 2025.Žalovaná se k věci nevyjádřila.Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily, když žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2024, dodatku č. , hodnota, k této smlouvě (žádost o úvěr ve výši 65 874 Kč), a dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě (žádost o kontokorent ve výši 5 000 Kč), formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě (žádost o odklad splátek), dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě (mimořádná splátka ke dni 10. 2. 2024), dokladu o načerpání úvěru ze dne 31. 3. 2025, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu, z přehledu plateb, splátkového kalendáře, z výpisu z běžného účtu žalované, uznání dluhu ze dne 29. 4. 2025 a z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní upomínky ze dne 27. 3. 2025 má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Z výpisu z běžného účtu, dokladu o načerpání úvěru a zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaná úvěry čerpala, ale následně již nesplácela v souladu se smluvními ujednáními, čímž porušila smluvené obchodní podmínky a žalobkyně proto využila svého oprávnění a dluh zesplatnila. Nadto žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni písemně co do výše i důvodu uznala. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradila nejpozději do 5. 4. 2025. Bylo případně na žalované, aby v řízení prokázala opak, což se ale nestalo.Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku účinného v době sjednání těchto smluv. Žalovaná se zavázala řádně a včas vrátit poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro ni ze smluvního ujednání porušila, neboť řádně a včas čerpané prostředky neuhradila. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala prohlášením učiněným dne 29. 4. 2025, pročež se má za to, že dluh v době uznání trval v rozsahu tam uvedeném. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně má právo nejen na úhradu dosud neuhrazené jistiny úvěru a smluvních úroků, ale taktéž na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v sazbě odpovídající § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady nákladů v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby, předžalobní výzva).O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a žalované byla ke splnění jeho povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.