16 C 107/2025-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěrů ze dvou smluv (viz níže).Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Pokud jde o „nárok 1“, pak právní předchůdce žalobce , právnická osoba, dne 1. 10. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a převedl mu částku 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal, vedle vrácení jistiny, zaplatit věřiteli ještě další částku (podle obsahu tedy úrok – odměnu za poskytnutí peněz) ve výši 11 960 Kč, a to ve splátkách po 461 Kč týdně, v počtu 52 splátek. Žalovaný celkově zaplatil žalobci 15 650 Kč.Pokud jde o „nárok č. , hodnota, “, pak shodný věřitel dne 27. 3. 2020 na základě smlouvy číslo , hodnota, o spotřebitelském úvěru převedl žalovanému částku 21 000 Kč dne 27. 3. 2020, žalovaný se zavázal žalobci vrátit vedle této částky ještě navíc další částku 24 224 Kč, to vše v 78týdenních splátkách po 580 Kč. Na tento závazek uhradil žalovaný celkem 29 950 Kč, naposledy 21. 7. 2023.Pro úplnost se uvádí (byť na právní posouzení to nemělo posléze vliv), že věřitel přezkoumal v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu dlužník předložil.Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 21. 10. 2024 (v obou případech). Postupníkem byl žalobce.V době poskytnutí úvěrů činila obvyklá bankovní sazba cca 8,5 % p.a.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Pokud jde o „nárok 1“, jelikož k jistině mělo být za dobu 52 týdnů vráceno navíc ještě 11 960 Kč, což je 99,7 %, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Obdobně u „nároku 2“ mělo být k jistině 21 000 Kč vráceno na úroku 24 224 Kč, což je 115 %. Přitom s ohledem na postupné splácení za 78 týdnů lze přibližně uvažovat, jako kdyby celá částka měla být uhrazena jednorázově za 39 týdnů, tedy sazba 115 % za 39 týdnů, jde znovu o excesivní úrok.Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná. V obou případech totiž by bezdůvodné obohacení bylo splatně teprve 29. 8. 2025, neboť výzva – obsažená v žalobě, byla uložena na poště 28. 7. 2025 a je považována za doručenou 30. dne poté.Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1.1.2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na to, že žalobce byl neúspěšný. Žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.