17 C 111/2025-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovaným byla dne 7. 4. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil ke dni splatnosti. Žalovanému byla zaslána dne 19. 10. 2024 předžalobní upomínka, ten však na ni nereagoval.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala.3. Žalobkyně ještě před prvním jednání ve věci vzala svoji žalobu částečně zpět, a to nikoliv pro jednání žalovaného. Soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení pro částku 14 000 Kč s příslušenstvím.4. Ze smlouvy o úvěru č. 476197001 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 6 000 Kč pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 7. 5. 2024.5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 4. 2024 poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 6 000 Kč pod VS , var. symbol, . Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru. Ze sdělení , právnická osoba, a z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2024 soud zjistil stejnou skutečnost o poskytnuté částce 6 000 Kč na účet žalovaného.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, oboje ze dne 6. 12. 2023, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován.7. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu a z výzvy ze dne 10. 6. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení.8. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a nemohlo jí tak být poskytnuto poučení o tom, že netvrdí a neprokazuje podstatné skutečnosti o tom, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud s ohledem na absenci tvrzení i důkazů nemohl usuzovat, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. V tomto směru žalobkyně ani v žalobě ničeho netvrdila.9. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti.10. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.11. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.14. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ostatně samotná žalobkyně toto v žalobě navrhovala.15. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 6 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaný nevrátil ničeho. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 6 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 6 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného.16. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 11. 6. 2024. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 10. 6. 2024 s určením data splatnosti ihned.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu a při zastavení řízení náklady nenáleží nikomu. Jelikož žalobkyně žalobu brala v částce 14 000 Kč zpět, aniž by toto zpětvzetí zapříčinil žalovaný a byla úspěšná toliko v částce 6 000 Kč, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.