17 C 159/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se u zdejšího soudu domáhali zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému, na základě nájemní smlouvy ze dne 21. 3. 2024, pronajali byt nacházející se v jejich domě a žalovaný, ač dne 21. 1. 2025 uznal svůj dluh na nájemném a zavázal se tuto dlužnou částku splácet, svůj závazek v domluvených splátkách nesplnil a žalobci tak uplatnili své právo na zaplacení celé dlužné částky najednou. I přes předžalobní upomínku ze dne 19. 5. 2025 žalovaný neuhradil žalobcům dosud ničeho.2. Rozhodnuto bylo dle ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, jen na základě žalobci předložených listinných důkazů, jelikož žalobci souhlas s tímto postupem vyslovili v podání ze dne 3. 6. 2025 (čl. 19) a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobci jakožto podílový spoluvlastníci a jako pronajímatelé a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 21. 3. 2024 nájemní smlouvu, na základě které žalovaný byt nacházející se v , Anonymizováno, . patře domu č. p. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, mohl užívat od 1. 4. 2024, kdy nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný dne 21. 1. 2025 písmeně uznal, že z titulu této nájemní smlouvy dluží žalobcům částku 48 000 Kč a zavázal se tuto částku uhradit nejpozději do , Datum narození advokáta, , to vše pod ztrátou výhody splátek. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 uplatnili žalobci vůči žalovanému právo na ztrátu výhody splátek, když žalovaný smluvené splátky dluhu neplnil.4. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.5. Podle ust. § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh uznal, má soud za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na shora uvedený dluh cokoli zaplatil. S ohledem na toto právní hodnocení soud žalobě zcela vyhověl.6. Soud přiznal žalobcům i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., avšak toliko ve výši požadované žalobci, neboť soud nemůže přiznat více, než-li požadují žalobci (zákonná sazba činí pro dané období 12 % p. a. a nikoliv 11,50% p. a.). Žalovaný se nezaplacením dluhu ve smluvené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 392 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a upravená s ohledem na zastupování dvou osob dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 000 Kč sestávající z částky 4 832 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a dále tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 696 Kč ve výši 3 296 Kč.