21 C 264/2025-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 97 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uznal svůj dluh z titulu poskytnutých právních služeb ze strany žalobce ve výši 97 200 Kč dne 20. 6. 2024 a zavázal se ho splatit v pravidelných 20měsíčních splátkách po 4 860Kč, kdy první ze splátek byla splatná dne 30. 9. 2024. Byla dohodnuta ztráta výhody splátek při nezaplacení, byť jediné z nich. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu ze dne 23. 4. 2025. Splatnost celého dluhu tak nastala ke dni 1. 10. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalobce v souzeném případě výslovně dne 12. 9. 2025, žalovaný pak mlčky v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z uznání závazku ze dne 20. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný svůj závazek vůči žalobci uznal co do důvodu (poskytnuté právní služby žalobcem) a výše (97 200Kč). Zároveň uzavřel s žalobcem dohodu o splácení dluhu v měsíčních splátkách po 4 860Kč pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. První splátka byla splatná dle uznání dne 30. 9. 2024.5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu odměny za poskytnuté právní služby žalobcem a v částce 97 200 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od splatnosti první ze splátek. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že byla uhrazena alespoň nějaké částka, případně celý dluh, to se však nestalo.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 20 298 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 97 200 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t.8. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když byly určeny jako běžné třídenní. , adresa, plnění nákladů řízení pak bylo určeno s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.