21 C 266/2025-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 019 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovanou byla dne 3. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 14 500Kč. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 4. 2025 se shora uvedenou společností , právnická osoba, . Na základě smlouvy o úvěru čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč. Úvěr byl poskytován bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného dne 1. 3. 2025. Žalovaný tento řádně nesplácel a byl opakovaně k úhradě dlužné částky upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Strany projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru dne 1. 3. 2024. Kdy na základě této právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho sdělený účet u společnosti Moneta Money bank, a.s. (skutečně účet žalovaného, potvrzeno zprávou banky, včetně příchozí platby ve shora uvedené výši). Žalovaný se měl zavázat splatit shora uvedený úvěr včetně částky 6 089,96Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru do 30 dnů od jeho poskytnutí. Úroková sazba byla smlouvou stanovena na 36% ročně, RPSN pak na 9 058,04%. Dlužná částka měla být zaplacena jednou splátkou. Následně byla pohledávka za žalovaným v žalované výši postoupena původním věřitelem postupně na žalobkyni, tak jak je tvrzeno výše. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025, včetně podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena, z předžalobní výzvy z téhož dne a z podacího archu vyplývá, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k dobrovolné úhradě dlužné částky.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť předmětnou smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které byly sjednány sice v sazbě 36 % ročně nicméně již z uvedené RPSN ve výši 9 058,04% se zcela jistě jedná dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 14 500 Kč, o které se bezdůvodně obohatil. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud tuto částku nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud tak uložil žalovanému tuto vrátit. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 28. 4. 2025 a měl tři dny na úhradu a jelikož ani poté ničeho neplnil, dostal se od 3. 5. 2025 do prodlení. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Co do zbytku tedy částky 6 519Kč a rozdílu výše zákonného úroku a počátku jeho běhu, nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků byl s ohledem na zamítané příslušenství a jeho výši, které bylo nutno kapitalizovat k datu rozhodnutí soudu, v podstatě shodný.13. Lhůtu k plnění určil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., jako běžnou třídenní, neboť k odlišnému postupu neshledal důvody.