21 C 323/2025-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 15. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného č. , č. účtu, stejného dne. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, o které byl právním předchůdcem žalobkyně upomínán. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 15. 4. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 19 957 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 7 957 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz, kde žalovaný vyplnil registrační formulář, uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Žalovaný byl dále vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025, stejného dne podanou na poště. Žalovaný ani přes tuto dlužnou částku žalobci neuhradil.2. Žaloba byla podána původně u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 187/2025, kdy tento soud dne 8. 9. 2025 vyslovil usnesením svoji místní napříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 15. 12. 2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, jež měl být splacen spolu s úrokem ve výši 200 % ročně v měsíčních splátkách, kdy první z nich měla činit 2 573Kč a dalšími ve výši dle aktuální výše dluhu. RPSN činila 537,, právnická osoba, výpisu z účtů žalobkyně, vedených u , právnická osoba, . vyplývá, že dne 15. 12. 2023 byla poukázána na účet č. , č. účtu, částka 12 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . soud ověřil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, a že výše uvedeného dne byla na tento účet připsána částka 12 000 Kč, a to z účtu právního předchůdce žalobkyně. Věřitelem pohledávky za žalovaným se žalobkyně stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). Výzvou k okamžité úhradě dluhu učiněnou právním předchůdcem žalobkyně v dopise ze dne 14. 4. 2024 byl žalovaný upomínán o úhradu dlužné částky. Žalovaný byl dále vyzýván k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku, zároveň mu dopisem ze stejného dne bylo oznámeno postoupení pohledávky).5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části, neboť soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaslal na jeho účet celkem částku 12 000 Kč, jež soud hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . ve spojení s potvrzením banky žalovaného. Žalobkyně na jistině požadovala zaplacení částky 19 957 Kč (12 000Kč jistina a 7 957Kč úrok). Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni jistinu, tedy částku 12 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť pohledávka za žalovaným platně přešla v souladu s § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni (výrok I. tohoto rozsudku). Ohledně plateb žalovaného soud vyšel z tvrzení žalobkyně, když žalovaný byl v tomto směru po celou dobu řízení nečinný, a bylo případně na něm, aby tvrdil a prokazoval, že byla uhrazena nějaké částka, případně dluh celý, což se ale nestalo. Vedle přiznané jistiny má žalobkyně rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Soud zde však nevycházel s ohledem na neplatnost smlouvy z dohodnutého termínu splatnosti, nýbrž z výzvy, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva je datována dnem 15. 1. 2025. V této výzvě je určeno, aby žalovaný dlužnou částku zaplatil do tří dnů. Soud k tomuto datu připočetl v souladu s ust. § 573 o.z. lhůtu tří dnů pro doručení písemnosti (20. 1. 2025), a dále tří dnů pro zaplacení a splatnost tak nastala dne 23. 1. 2025 a ode dne 24. 1. 2025 je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť dle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud nepřehlédl, že zápůjční úroková sazba činila 200 % ročně (RPSN 537,30 %), což zásadním způsobem převyšuje běžnou úrokovou míru, vycházející z časových řad ARAD, jež na svých stránkách zveřejňuje ČNB. Soud zamítl žalobu i co do požadovaného úroku z prodlení. Nutno říci, že dalším důvodem pro shledání smlouvy neplatnou by bylo též neprověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy, když právní předchůdce žalobkyně vyšel toliko z jeho tvrzení o příjmech a výdajích a nenechal si tyto doložit, navíc za situace, když už v samotném návrhu žalobkyně sama uvádí, že žádnými dokumenty k ověřování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje (a to ani v obecné rovině v dostupných databázích).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná toliko částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 570,32 Kč, přičemž tato částka představuje 20,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 957 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.8. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když byly určeny jako běžné třídenní.