21 C 357/2024-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 3. 11. 2018 na chodníku před domem na adrese , adresa, v , Anonymizováno, bez důvodu fyzicky napadl , jméno FO, (dále jen poškozený), přičemž v průběhu konfliktu vytáhl svůj nůž a nejméně pětkrát tohoto bodl, přičemž dvakrát jej zasáhl do těla. Tím mu způsobil zranění, která si vyžádala lékařské ošetření. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 11. 2019 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, ze dne 22. 1. 2020 byl žalovaný uznán vinným z pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle ustanovení § 21 odst. 1 a §140 odst. 1 trestního zákoníku a bylo mu uloženo zaplatit žalobkyni náklady léčení poškozeného ve výši 4 465 353,00 Kč s příslušenstvím. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 22. 1. 2020 a staly se vykonatelnými stejného dne. V příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví uhradila žalobkyně pokračující náklady léčení poškozeného ve výši 154 822 Kč, když tato částka je uplatňována touto žalobou. Příčinná souvislost mezi původními zraněními a následnou péčí o poškozeného byla potvrzena odbornou revizní lékařkou žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Shora uvedená částka představuje úpravu protézy na zakázku ve výši 73 482Kč, provedenou dne 13. 6. 2023, ortézu dolní končetiny z prefabrikátu ve výši 16 414Kč, provedenou dne 21. 6. 2023, klinické vyšetření v částce 52Kč, vyšetření protetikem v částce 359,04Kč a detekci a posouzení chybných stereotypů uživatele v částce 539,58Kč (celkem 950,62Kč) a úpravu protézy na zakázku v částce 63 975Kč, provedenou dne 10. 1. 2024.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor, zde zpochybnil, že by náklady uplatněné v tomto řízení byly v příčinné souvislosti se zraněními, které poškozenému způsobil. Žalovaný zde dále vznesl námitku místní nepříslušnosti zdejšího soudu. Žalovaný zde dále souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednán, kdy s tímto postupem souhlasila i žalobkyně. Soud tak postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V podání ze dne 19. 11. 2024 žalovaný dále argumentoval přílohou č. 3 zákona č. 48/1997Sb. tabulkou č. 3 bod 7., že přizpůsobení protézy bylo vyvoláno následnými změnami na těle poškozeného, za které již ale on nenese odpovědnost, neboť nenastaly v důsledku jeho protiprávního jednání. Pokud pak je životnost protéz a ortéz omezena, taktéž toto není důsledkem jeho protiprávního jednání, a nelze tak po tomto požadovat jejich následnou úhradu. Stejně tak je tomu u chybných stereotypů poškozeného při jejich užívání a případné nutnosti jejich úpravy.5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2024 č.j. , spisová značka, byla zmítnuta námitka místní nepříslušnosti žalovaného.6. V podání ze dne 11. 12. 2024 žalobkyně vysvětlila, že protéza byla poškozenému vydána dne 6. 12. 2019, kdy doba použitelnosti této je 60 měsíců. V časovém období mezi vydáním jednotlivých protéz se mohou dané protézy upravovat dle potřeb poškozeného a četnost těchto úprav je max. dvakrát za 12 měsíců. Žalobkyně požaduje uhradit výkon úpravy protézy na zakázku ze dne 13. 6. 2023 a 10. 1. 2024. Provedené výkony tak nebyly v rozporu s časovým omezením uvedeným výše. Ve vztahu k ortéze, tak tato byla čerpána dne 4. 7. 2023 a doba její použitelnosti je 12 měsíců. Takže ani tato zdravotní pomůcka nebyla vydána v rozporu s časovým omezením. Provedené úkony pak byly nutné, neboť umožňují optimální nastavení protézy pro uživatelský komfort a zlepšení kvality života, k jehož zhoršení došlo vlivem protiprávního jednání žalovaného. Veškeré pomůcky byly vydány v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., v souladu s časovými omezeními zde stanovenými, kdy na tyto výkony má poškozený nárok. Žalovaný svým jednáním způsobil poškozenému trvalou újmu na zdraví, která vyžaduje léčbu na obou končetinách, v tomto případě ve vztahu k úpravě protézy na levé končetině a ortézy.7. Podle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobkyně vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním této třetí osoby vůči pojištěnci žalobkyně.8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 11. 2019 ve spojení s Rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, ze dne 22. 1. 2020 byl žalovaný uznán vinným z pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle ustanovení § 21 odst. 1 a §140 odst. 1 trestního zákoníku a bylo mu uloženo zaplatit žalobkyni náklady léčení poškozeného ve výši 4 465 353,00 Kč s příslušenstvím. V důsledku jednání žalovaného musela být poškozenému provedena amputace levé dolní končetiny ve stehně a u pravé dolní končetiny došlo k ischemické tibioperoneální paréze lýtkového svalu, poškozený tedy není schopen zvednout špičku a postavit se na patu. Z vyúčtování zdravotní péče ze dne 16. 5. 2024 a rozpisu plateb k náhradě za léčení ze dne 1. 11. 2024 soud zjistil, že poškozenému byly provedeny zdravotní úkony v celkové výši 154 821,62Kč, spočívající v úpravě protézy na zakázku ve výši 73 482Kč, ortézy dolní končetiny z prefabrikátu ve výši 16 414Kč, klinické vyšetření, vyšetření protetikem a detekce a posouzení chybných stereotypů uživatele v celkové částce 950,62Kč, úprava protézy na zakázku v částce 63 975Kč. Tyto částky pak byly dle těchto dokladů žalobkyní uhrazeny. Výzvou žalobkyně ze dne 23. 5. 2024, doručené žalovanému do vlastních rukou dne 24. 5. 2024, byl tento vyzván k úhradě shora uvedené částky. Další důkazy pak soudem nebyly prováděny (navrženy toliko pro případ, že by soud došel k závěru, že nárok není těmi výše uvedenými prokázán), pro jejich nadbytečnost, neboť skutkový stav těmi provedenými byl dostatečně zjištěn.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Vzhledem k tomu, že žalovaný způsobil poškozenému újmu na zdraví (prokázáno shora uvedenými odsuzujícími rozsudky) spočívající zejména v tom, že tomuto musela být provedena amputace levé dolní končetiny ve stehně a u pravé dolní končetiny došlo k ischemické tibioperoneální paréze lýtkového svalu, tak že poškozený není schopen zvednout špičku a postavit se na patu, má žalovaný povinnost dle výše citovaného ustanovení § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění uhradit žalobkyni náhradu těch nákladů, které vynaložila na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté jejím pojištěncům (poškozenému), kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním. V souzeném případě pak žalovaný zpochybňoval příčinnou souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a vzniklou škodou, resp. výlohami, které měla žalobkyně s následnou péčí o poškozeného. Zde nelze jinak než uzavřít, že pokud by se žalovaný nedopustil zvlášť závažného trestného činu pokusu vraždy, za který byl pravomocně odsouzen, nebylo by nutné poškozenému amputovat jeho nohu, a tedy následně, zcela jistě v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, tomuto zhotovit a upravit protézu a ortézu, když náklady na tyto byly uplatňovány touto žalobou. K tomuto závěru lze dospět bez jakéhokoli odborného posouzení, neboť poškozený by těžko bez ortézy a protézy mohl vést alespoň relativně normální život, tedy byl schopen alespoň nějaké chůze. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a náklady na léčbu poškozeného je tak dána, když nelze než konstatovat, že lékařská péče byla poškozenému poskytována v souladu se shora citovaným zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění včetně jeho příloh, které stanovují časové limity jednotlivých pomůcek a četnost provedených úkonů na těchto v daném období (zde lze zcela odkázat na argumentaci žalobkyně v odstavci 6. tohoto rozsudku). Též úhrada provedených úkonů byla žalobkyní doložena, jak bylo uvedeno výše. Za dané situace tak soud shledal žalobu jako důvodnou a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadovaného příslušenství, a to zákonného úroku z prodlení na který má žalobkyně nárok dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když výše požadovaného úroku odpovídá shora citovanému nařízení vlády, a tento je požadován od 11. 6. 2024, tedy ode dne následujícího po marném uply