21 C 66/2025-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 11. 2024 doplněnou dne 3. 4. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 46 878 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba – budova č. p. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, , nemovité věci zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, , pro katastrální území a obec , adresa, . Dne 2. 1. 2023 uzavřel žalobce s žalovanou nájemní smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem byl nájem bytu č. , hodnota, , který se nachází v I. nadzemním podlaží shora uvedené nemovitosti. Nájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 s automatickou prolongací vždy na dobu třech po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Žalobce zaslal v listopadu 2023 žalované oznámení o ukončení nájemního vztahu uplynutím doby určité k 31. 12. 2023 a vyzval žalovanou k vyklizení a předání bytu ke dni skončení nájmu. Byt nebyl žalovanou vyklizen a předán v tomto termínu, když k jeho předání došlo dne 16. 1. 2025 v návaznosti na soudní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, o vyklizení předmětné nemovitosti. Nájemné včetně záloh na služby bylo splatné měsíčně, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se platí nájemné. Ekvivalent měsíčního nájemného činil od 1. 3. 2024 částku ve výši 9 599 Kč. Ekvivalent měsíčních záloh na služby činil od 1. 1. 2023 částku 2 150 Kč. Žalobce požaduje po žalované náhradu ve výši ujednaného nájemného a záloh na služby, tedy částku odpovídající nedoplatku na nájemném za období červen 2024 ve výši 9 481 Kč (ekvivalent měsíčního nájemného činil 9 599 Kč, uhrazeno žalovanou bylo 118 Kč), částku odpovídající zálohám na služby za období červen 2024 ve výši 2 150 Kč a částku odpovídající nájemnému a zálohám na služby za období červenec 2024 až září 2024 ve výši 11 749 Kč měsíčně (ekvivalent měsíčního nájemného činí 9 599 Kč a ekvivalent měsíčních záloh na služby 2 150 Kč), tj. 35 247 Kč. Celkem tak částku 46 878 Kč (9 481Kč + 2 150Kč + 35 247Kč). Tuto pak žalovaná do podání žaloby ani následně neuhradila, ač byla o zaplacení upomínána naposledy předžalobní upomínkou zaslanou žalobcem.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu konanému dne 30. 7. 2025 se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas o tomto vyrozuměna.3. Podáním ze dne 30. 7. 2025 vzal žalobce žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku zpět. Soud postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a řízení v tomto rozsahu zastavil, když souhlasu žalované v tomto stádiu řízení nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před začátkem jednání soudu.4. Na základě ve věci provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce je výlučným vlastníkem nemovitosti popsané pod bodem 1. tohoto rozsudku (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 2. 1. 2023 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovaná shora specifikovanou bytovou jednotku užívala (prokázáno touto nájemní smlouvou č. , datum, shora citovanými evidenčními listy). Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na shora vyčíslený dluh cokoli zaplatila, a to ani přes žalobcem zaslanou předžalobní upomínku ze dne 2. 10. 2024.5. Podle ustanovení § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.6. Podle ustanovení § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.7. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části. Bylo prokázáno, že účastníci spolu platně uzavřeli nájemní smlouvu ke shora specifikované nemovitosti, když žalovaná tuto užívala i po skončení nájemního vztahu. Žalobce tak dle výše citovaného ustanovení § 2295 o. z. má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, a to od 1. 1. 2024, když nájemní smlouva skončila k datu 31. 12. 2023 uplynutím doby na kterou byla sjednána (žalobce řádně a v příslušné lhůtě 30 ti dnů předem žalované oznámil, že nájemní poměr již nebude dále automaticky prodlužován). Zde soud uvádí, že ač vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu jím požadovaného ekvivalentu záloh na služby za období červen až září roku 2024, a řízení tak bylo zastaveno, i v případě, že by tak neučinil, musela by být žaloba v tomto rozsahu soudem zamítána pro svou nedůvodnost, neboť shora uvedené ustanovení zákona hovoří toliko o ujednaném nájemném nikoli o zálohách na služby, kdy toto nelze vykládat extenzivně. Tyto tak nejsou součástí bezdůvodného obohacení žalované za užívání bytu (jako zálohy), ale pouze ve výši skutečně čerpaných služeb za předmětné období, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše (v tomto směru odkazuje soud na rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 34 C 414/2014-37, které bylo potvrzeno i odvolacím soudem a na komentář Wolters Kluwer ke shora citovanému ustanovení § 2295 o. z.). Zde nutno též říci, že pokud nárok žalobkyně na úhradu spotřebovaných služeb vznikne až vyúčtováním jejich skutečné výše za předmětné období, nemohl soud vyhovět žalobě v rozsahu požadovaného zákonného úroku z těchto (výrok III. tohoto rozsudku), tak jak příslušenství ze záloh požadoval žalobce. V tomto směru je nutné si uvědomit, že nárok žalobce se již neopírá o nájemní smlouvu, ale titulem je bezdůvodné obohacení, které ale lze požadovat, až ve chvíli, kdy toto na straně žalované skutečně vznikne, tedy je známa konkrétní částka představující spotřebované služby. Ze shora uvedeného je tak patrné, že nelze shora citované ustanovení § 2295 o. z. aplikovat analogicky i na zálohy na služby, jak požadoval žalobce. Jím uváděné rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 28 C 317/2017-57 není standartní praxí a odvolací soud, který v této věci rozhodoval se touto otázkou vůbec nezabýval s ohledem na obsah odvolacích důvodů.8. Vzhledem k tomu, že žalovaná shora specifikovanou bytovou jednotku užívala v období od 1. 1. 2024 do 16. 1. 2025 bez platné nájemní smlouvy byla žaloba podána po právu ve vztahu k dlužnému ekvivalentu nájemného v částce 38 278Kč (nájemné za červen roku 2024 ve výši 9 599 Kč – 118Kč uhrazených žalovanou, nájemné za období červenec až září roku 2024 ve výši 3 x 9 599 Kč), kdy soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok II. tohoto rozsudku), a to včetně příslušenství, kdy vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobci též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tedy požadovaném příslušenství z neuhrazených záloh za služby, nezbylo soudu s odkazem na shora uvedenou argumentaci než žalobu zamítnout (výrok III. tohoto rozsudku).9. O náhradě nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku) rozhodl soud tak, že žalobci, který byl v řízení úspěšný toliko částečně (žaloba jím byla vzata zpět bez zavinění žalované o částku 8 600Kč s příslušenstvím), přiznal podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. pouze poměrnou část náhrady nákladů řízení, a to v rozsahu 63,2 % (odečten neúspěch žalobce v částce 8 600Kč (18,4 %) od úspěchu v částce 38 278 Kč (81,6 %)). Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 876 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 878 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne 30. 7. 2025) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za úkony uskutečněné do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady výdajů po 450Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. za účast na jednání soudu 30. 7. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 990 Kč ve výši 2 097,90 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 13 963,90Kč, po jejím krácení dle úspěchu ve věci částku ve výši 8 825,20Kč.10. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když byly určeny jako běžné třídenní. Místo plnění nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku) bylo určeno s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.