25 C 242/2025-60 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a dále částku 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 13. 9. 2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, jež mu byly v souladu se smluvním ujednáním vyplaceny. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím klientské zóny. Sjednané úroky měl žalovaný povinnost hradit v měsíčních splátkách po 7 500 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 10. 2024. Žalobkyně ho upomínkou ze dne 20. 10. 2024 vyzvala k úhradě této splátky. Ani poté žalovaný svoji povinnost nesplnil. Další upomínku mu žalobkyně zaslala dne 5. 1. 2024. Protože ani poté přes další upomínky žalovaný dlužnou částku nezaplatil, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila ke dni 21. 3. 2025 celý zůstatek úvěru. Žalobkyně v tomto řízení nárokovala zaplacení toliko částky výši 50 000 Kč, přestavující zesplatněnou jistinu úvěru, dále náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč (za upomínku č. 1 a č. 2) a úroky z prodlení. Ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne 21. 3. 2025 žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsanou v registru obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu označenou jako smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , k jejímuž uzavření mělo dojít dne 13. 9. 2024 mezi žalovaným a žalobkyní. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, jenž měl být vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr měl být sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru měla být splatná ke dni 15. 9. 2025. Zápůjční úroková sazba činila 15 % měsíčně (180 % ročně), RPSN 4306 %. Celkový úrok tak měl činit 90 000 Kč, celková dlužná částka 140 000 Kč. Splátky byly sjednány v měsíční výši 7 500 Kč, splatné k 15. dni každého měsíce. Obsahem této smlouvy bylo i ujednání o úhradě poplatku za první i druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky, vždy ve výši 500 Kč. V případě, že by nedošlo ani po těchto dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru, o tom byl povinen písemně informovat spotřebitele. Nedílnou součást smlouvy tvořila příloha č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, rovněž i předsmluvní informace a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. K této smlouvě ani k dalším listinám nebyl připojen podpis žalovaného, toliko podpis žalobkyně (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně přílohy číslo 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, předsmluvní informace a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně dále předložila detail pohybu, bezhotovostní platba (internetové bankovnictví , právnická osoba, ), z něhož vyplývá, že dne 18. 9. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, zaslána částka 50 000 Kč, přičemž z účtu žalovaného byla žalobkyni zaplacena dne 17. 9. 2024 částka 1 Kč. Shodná informace vyplývá i z výpisu z běžného účtu žalovaného a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 7. 10. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 20. 10. 2024, 5. 11. 2024 a dále prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 21. 3. 2025 (upomínka č. 1, upomínka č. 2 a předžalobní výzva, zesplatnění úvěru z uvedených dnů včetně podacího lístku).4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o.z. vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Nic na tomto závěru nemění ani to, že žalovaný ze svého účtu žalobkyni zaslal částku 1 Kč, neboť tato skutečnost nemůže bez dalšího uzavření předmětné smlouvy prokázat. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet částku 50 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z detailu pohybu - bezhotovostní platba (internetové bankovnictví , právnická osoba, .) ve spojení se zprávou , právnická osoba, . a výpisem z účtu žalovaného. Soud proto s přihlédnutím k ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 50 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Žalobkyni byl přiznán nárok na dané příslušenství ode dne 5. 4. 2025 (po uplynutí přiměřené lhůty pro zaplacení dluhu učiněné v předžalobní výzvě). Ovšem i za situace, že by žalobkyně řádně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanoveními občanského zákoníku. Dle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud v daném případě nepřehlédl, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 180 %, celkem na úrocích měl žalovaný zaplatit částku 90 000 Kč (poskytnutá jistina činila částku 50 000 Kč). RPSN činilo 436 %. Dané částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení, přičemž i při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. o.z.). Smlouvu s takovým obsahem by tedy bylo nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Za tohoto stavu soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do zaplacení částky 1 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala za zaslání dvou upomínek žalovanému a kterou bylo namístě podřadit pod § 2048 a násl. o. z. (ujednání o smluvní pokutě). Žalovanému tak soud uložil zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 50 000 Kč a úroky z prodlení (viz shora), pro splnění této povinnosti mu byla určena běžná třídenní lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby, kdy neúspěch žalobkyně byl toliko v nepatrné části, o níž byla žaloba zamítnuta (tj. požadované smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč), soud s přihlédnutím k § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve vý