28 C 28/2025-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, Rámcová smlouva o úvěru ID , Anonymizováno, , která upravovala právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru následně uzavřené. V návaznosti na rámcovou smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovaným téhož dne i smlouvu o úvěru ID , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s jistinou ve výši , částka, . Denní úrokován sazba byla stanovená ve výši 1 %, přičemž bylo sjednáno, že jistina včetně úroků bude ze strany žalovaného splacena dne , datum, v celkové výši , částka, . Účastníci si zároveň sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou dané částky právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a dále na náhradu nákladů spojených se zasláním první upomínky ve výši , částka, a druhé upomínky ve výši , částka, . Úvěr byl poskytnut žalovanému bezhotovostně na jeho účet dne , datum, , žalovaný však finanční prostředky včetně úroků v termínu splatnosti neuhradil, a to ani poté co byl ze strany žalobkyně k jejich uhrazení opakovaně upomínán. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu. Dluh žalovaného sestává z jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny jdoucí od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z jistiny jdoucího od , datum, do zaplacení a nákladů spojených se zasláním první a druhé upomínky ve výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala uhrazení smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor. Žalovaný upozornil na to, že ze strany žalobkyně došlo k porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu považoval smlouvu za neplatnou. Dále žalovaný poukázal na celkovou RPSN, kdy byl přesvědčen o tom, že úplata sjednaná za poskytnutí spotřebitelského úvěru je zjevně nepřiměřená a takto stanovená úplata je v rozporu s dobrými mravy s poukazem na ustanovení § 580 Občanského zákoníku. Žalovaný uvedl, že mu mohla vzniknou toliko povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 5. 2025, z jehož účasti se žalovaný omluvil, kdy současně uvedl, že pokud by bylo rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení, jeho aktuální situace by mu umožnila splácení úvěru v měsíčních splátkách ve výši , částka, .4. Žalobkyně v návaznosti na vyjádření žalovaného uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím výpisů z bankovních účtů žalovaného za tři měsíce předcházejí podání žádosti o poskytnutí úvěru, tj. za období od , datum, do , datum, , ze kterých byl potvrzen čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, . Za výši osobních výdajů žalovaného žalobkyně považovala částku , částka, , kdy vycházela ze statistických údajů s tím, že byla přesvědčena o tom, že tento způsob ověřování výdajů je zcela adekvátní typu úvěru, tzv. mikroúvěru. Žalobkyně dále uvedla, že z úvěrového registru zjistila, že žalovaný hradí splátky dlouhodobých úvěrů, a to ve výši , částka, měsíčně a že součet poskytnuté jistiny mikroúvěrů tedy úvěrů do , částka, činí , částka, . Žalobkyně se dále ohradila ohledně tvrzení ve vztahu k nepřiměřenosti RPSN, která dle tvrzení žalovaného měla být odporující dobrým mravům, kdy zdůraznila, že je nutné přiměřenost úrokové sazby a dalších plateb souvisejících s úvěrem posuzovat s přihlédnutím k typu úvěrů, délce splatnosti a dalším ujednaným podmínkám. Žalobkyně uvedla, že v daném případě se jednalo o takzvanou krátkodobou půjčku, kterou zpravidla neposkytují banky a nepředstavuje velký finanční obnos, kdy její úrok a roční procentní sazba nákladů jsou většinou mnohem vyšší než u dlouhodobých bankovních úvěrů, neboť jednak zprostředkovatel krátkodobé půjčky nese mnohonásobně vyšší riziko než u půjček dlouhodobých a dále je to otázka nákladovosti poskytování těchto půjček, kdy při konvenční úrokové sazby by poplatky nepokryly ani náklady na zpracování půjčky. Žalobkyně dále uvedla, že výše úroku byla řádně oznámena České národní bance v rámci žádosti žalobkyně o licenci pro poskytovatele spotřebitelského úvěru a na základě této výše úroku byla žalobkyni také Českou národní bankou licence udělena. Žalobkyně dále poukázala na to, že doba splatnosti je maximálně 30 dní, přičemž po splatnosti úvěru je klientům účtován toliko zákonný úrok z prodlení a denní smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, kterou lze považovat za zcela přiměřenou, kdy žalobkyně neúčtuje žádné další platby, které by byly způsobilé uměle navyšovat sjednanou úrokovou sazbu.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , kdy téhož dne byla uzavřena smlouva o úvěru téhož čísla, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 1 % denně, kdy lhůta splatnosti byla stanovena v trvání 30 dnů. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem částku , částka, s tím, že byla současně sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně a poplatek za předčasné splacení ve výši 0,5 % předčasně splacené částky jistiny. Dále byla ujednána náhrada nákladů v případě prodlení ve výši , částka, za první upomínku a , částka, za druhou upomínku. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že žalovanému byla částka poskytnuta na jeho účet, kdy žalovaný tuto skutečnost ani nesporoval. Skutečnost taktéž vyplynula s výpisem z účtu žalovaného, ze kterého vyplynulo, že částka , částka, mu byla v daném období na účet připsána. Žalobkyně taktéž soudu předložila výpisy úvěrů, které žalovanému byly poskytnuty, ze kterého vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr v březnu 2024 ve výši , částka, , v dubnu 2024 ve výši , částka, , v květnu 2024 ve výši , částka, , v květnu 2024 ve výši , částka, , v červnu 2024 ve výši , částka, , v červenci 2024 ve výši , částka, a v září 2024 shora uvedený úvěr. U úvěrů bylo uvedeno, že byly splaceny, kromě úvěru, který je předmětem tohoto řízení. Z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplácena mzda ve výši zhruba , částka, měsíčně. Žalobkyně soudu dále předložila výsledek skoringu, ve kterém vyhodnotila, že s ohledem na příjem žalovaného a uvedené výdaje pro jeho osobu je žalovaný schopen úvěr splácet. Z kopie SMS zpráv soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, kdy následně byl prostřednictvím e-mailu taktéž vyzýván k jejímu úhradě s upozorněním na možnost domáhání jejího uhrazení soudní cestou. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, stejně tak výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána dne , datum, , jak vyplynulo z podacího archu. Žalobkyně dále soudu předložila seznam výzev k úhradě dluhu, kdy se jednalo o dokument vyhotovený žalobkyní, ve kterém bylo uvedeno, v jakých dnech byl žalovaný formou SMS či e-mailem vyzýván k úhradě dlužné částky.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.8. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti, neboť mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročeného úvěru dle § 2395 Občanského zákoníku ve spojen