30 C 158/2025-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 538,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši až 60 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 62 856,41 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou představující součet smluvních úroků, poplatků a nákladů sjednaných ve smlouvě. S ohledem na neplnění povinností ze strany žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni 26. 5. 2024. Žalovaný od podpisu smlouvy na svůj dluh uhradil 52 212,47 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 s účinností od 21. 10. 2024. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 42 324,78 Kč, dlužného poplatku 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 26. 5. 2024 ve výši 6 314,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 621,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 180,24 Kč, úroku z prodlení z částky 42 324,78 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku 14,75 % ročně z částky 43 224,78 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka 62 856,41 Kč, a to na bankovní účet, který uvedl ve smlouvě. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit ve splátkách, jejichž výše záležela na vyčerpané částce a žalovaný ji mohl zjistit online na účtu , Anonymizováno, kdy o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Z titulní strany smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, které žalobkyně soudu předložila, soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla sjednána roční pevná úroková (zápůjční) sazba ve výši 54 %. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření (transakčního výpisu) soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil 52 212,47 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne , datum, s účinností od téhož dne byla původním věřitelem , právnická osoba, postoupena žalobkyni pohledávka za žalovaným.6. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v září 2021 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,42 % ročně.7. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z. je neplatné absolutně.11. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Jak bylo zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek, úrok byl sjednán v sazbě 54 % ročně. V takové výši sjednaný úrok je sám o sobě nemravný. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného o jejím obsahu. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 10 643,94 Kč, představující nesplacenou část poskytnutých peněz (žalovanému bylo poskytnuto celkem 62 856,41 Kč, přičemž na úvěr uhradil 52 212,47 Kč). Úvěrová smlouva mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nebyla uzavřena platně. Žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 10 643,94 Kč bez právního důvodu, je povinen ji žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně splatnosti závazku žalovaného soud odkazuje na oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému zasláno dne 11. 11. 2024. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 14. 11. 2024 a lhůta 10 dnů tak uplynula 24. 11. 2024. Počínaje dnem 15. 11. 2024 se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to v sazbě určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu, případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná, zatímco žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný (v rozsahu 78,52 %), žádné náklady řízení mu však nevznikly, soud tak rozhodl, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.