31 C 232/2025-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 6.6.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 523,42Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO žalobkyně, , uzavřela se žalovaným dne 13.9.2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala společnost , právnická osoba, žalovanému energii a související služby na odběrném místě na adrese , adresa, . Za dodávku energie za období od 25.9.2023 do 12.4.2024 vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 45 211,28 Kč se splatností dne 2.5.2024, za období od 13.4.2024 do 10.9.2024 pak částku 25 832,14 Kč se splatností dne 7.10.2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 26.5.2025.2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 13.9.2023, když na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, elektrickou energii. Dodávka elektrické energie do sjednaného odběrného místa za období od 25.9.2023 do 12.4.2024 byla žalobkyní žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, na částku ve výši 45 211,28 Kč se splatností dne 2.5.2024, za období od 13.4.2024 do 10.9.2024 pak fakturou č. , hodnota, na částku ve výši 25 832,14 Kč se splatností dne 7.10.2024. (prokázáno fakturami). Z výzvy ze dne 26.5.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný dlužnou částku neuradil.6. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.7. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny do sjednaného odběrného místa ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. a podle § 2079 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy plnila, když do sjednaného odběrného místa elektřinu dodávala, žalovaný však nikoli, když za odebranou energii neuhradil dohodnutou kupní cenu. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat zaplacení kupní ceny za dodanou elektřinu ve výši 71 523,42Kč, s jejímž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení, a rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 862 Kč, 3 úkonů právní služby po odměna za zastoupení účastníka advokátem á 3 980 Kč/úkon (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. sepis žaloby) a to dle §6. § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH, celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 18 943 Kč. , adresa, plnění bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.10. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.