13 C 47/2026-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 790 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 6 odst. 1, zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je provozovatelem motorového vozidla RZ , SPZ, VIN: , VIN kód, o objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 29. 11. 2024 do 23. 4. 2025, tedy po dobu 146 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 38 odst. 1 až 3 zákona č. 30/2024 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 9 490 Kč, když denní sazba příspěvku činí 65 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 146 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 45 odst. 2, z.č. 30/2024 Sb. ve spojení s ustanovením § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. v částce 300 Kč, a to za výzvu k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou ze dne 15.5.2025, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 9 790 Kč dosud ničeho neuhradil.2. Žalobkyně svým podáním ze dne 9.2.2026 žalobu rozšířila s odůvodněním, že vozidlo provozované žalovaným nebylo pojištěno ani v dalším období od 24.5.2025 do 21.7.2025, kdy za toto období 89 dnů vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku ve výši 5 785 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 45 odst. 2, z.č. 30/2024 Sb. ve spojení s ustanovením § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. v částce 300 Kč, a to za výzvu k uhrazení příspěvku za další období ze dne 13.8.2025. Změna žaloby byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 19.2.2026, č.j. , Anonymizováno, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od 29. 11. 2024 do 21. 7. 2025) provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši celkem 15 275 Kč. Zároveň k úhradě stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 46 odst. 2 z.č. 30/2024 Sb. ukládá, když v souvislosti s tímto uvedla, že vozidlo žalovaného nebylo v uvedeném období pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 15 275 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 600 Kč dle § 45 odst. 2, z.č. 30/2024 Sb. ve spojení s ustanovením § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Odeslání celkem dvou výzev podle § 46 odst. 1 , z.č. 30/2024 Sb. považuje soud za důvodné, protože podle § 47 z.č. 30/2024 Sb. dochází k prekluzi povinnosti zaplatit příspěvek a při déletrvajícím protiprávním stavu spočívajícím v nepojištění vozidla nemůže žalobkyně předvídat, jak dlouhá bude celková doba, za níž bude příspěvek uplatněn a vyčkávat s odesláním výzvy až do skončení takového období. Zákon jí zároveň nezakazuje vyzvat povinného k plnění za stavu, kdy je provozované vozidlo nadále nepojištěno. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, ze čtyř úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 1 200 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, rozšíření žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, čtyř režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 336 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 936 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.