14 C 64/2026-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 45 119,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 45 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se tyto peněžní prostředky zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím portálu , Anonymizováno, . Žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr čerpal celkem finanční prostředky ve výši 34 500 Kč, které mu byly vypláceny na bankovní účet č.ú. , č. účtu, , a to v následujících platbách: dne 11. 7. 2024 částka 2 000 Kč, dne 20. 8. 2024 částka 2 000 Kč, dne 20. 7. 2024 částka 2 000 Kč, dne 6. 5. 2024 částka 17 000 Kč, dne 15. 8. 2024 částka 2 000 Kč, dne 7. 9. 2024 částka 2 000 Kč, dne 5. 7. 2024 částka 2 500 Kč a dne 1. 7. 2024 částka 5 000 Kč. Žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne 23. 4. 2026 sdělila, že žalovaný uhradil na jistině celkem částku 65 600,51 Kč a to ve 45 platbách (specifikovaných v tomto podání), z čehož žalobkyně započetla částku 1 986,27 Kč na dlužnou jistinu, částku 544,51 Kč na poplatek za službu „Presto“ a zbylou část ve výši 63 069,73 Kč započetla na smluvní úrok, poplatky a smluvní pokutu. Žalovaný tak má k dnešnímu dni vůči žalobkyni nesplacený dluh 45 119,09 Kč, který sestává z dlužné jistiny 32 513,73 Kč, dále poplatku za vyplacení úvěru 234,24 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 775,49 Kč a smluvního úroku ve výši 11 595,63 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani poté, co byl o úhradu upomínán předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, pročež soud její souhlas s takovým postupem předpokládal.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 6. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 45 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, RPSN byla uvedena ve výši 1 544,09 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná denní v sazbě 0,933 % denně z nesplacené části jistiny. Ze smlouvy je zřejmé, že splatnost úvěru měla nastat ke dni 27. 10. 2025, úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila doložila listiny k prokázání svých tvrzení ohledně procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před sjednáním úvěrové smlouvy. Ze zprávy banky , právnická osoba, . ze dne 19. 3. 2026 má soud za prokázané, že všechny platby uvedené v odstavci 1 odůvodnění v celkové výši 34 500 Kč byly poukázány žalobkyní na účet žalovaného č. , č. účtu, , který byl uveden v předmětné úvěrové smlouvě. Ze sdělení banky přitom vyplývá, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného. Zprávou ze dne 6. 2. 2025 odeslanou na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou v úvěrové smlouvě byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena z důvodu neuhrazených splátek a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 72 119,09 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky také předžalobní upomínkou ze dne 14. 12. 2025.5. Na základě provedených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 6. 5. 2024 s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v jednotlivých platbách částka 34 500 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dále úrokem, který byl ve smlouvě sjednán ve výši 0,933 % denně z nesplacené jistiny, roční procentní sazba nákladů činila 1 544,09 %. Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 34 500 Kč, je zřejmá ze zprávy banky na č.l. 27, z níž je patrné, že účet je veden na jméno žalovaného. Z důvodu trvajícího prodlení žalovaného se splácením přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 6. 2. 2025.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Pokud jde o ujednání úroku z úvěru, který dle smlouvy měl činit 0,933 % denně (tj. více než 340 % ročně!!!), hodnotí soud takový úrok jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. ve spojení s ustanoveními § 6 a § 8 o. z. neplatné, neboť se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úrok mnohonásobně překračuje průměrné úrokové sazby bank. Takovou sazbu úroku nelze akceptovat– i pokud by soud uvažoval o úroku, který je poskytován nebankovními společnostmi, popř. o úroku na kreditních kartách, který jak je soudu z úřední činnosti známo, je úrokem nejvyšším, nicméně ani tak nepřesahuje u žádné z institucí hranici 20 % ročně, přičemž tomu nebylo jinak ani v roce 2024. Úrok požadovaný žalobkyní ve výši 0,933 % denně, vnímá proto soud jako ujednání, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a vzhledem k tomu, že ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy o úvěru, hodnotí soud smlouvu ze dne 6. 5. 2024 neplatnou jako celek.9. Jde-li o právní hodnocení, vzhledem k výše uvedenému posoudil soud nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost, než vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy částku 34 500 Kč, odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, které žalobkyně odeslala na jeho účet. Jelikož však žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 23. 4. 2026 uvedla, že žalovaný jednotlivými platbami zaplatil na poskytnutý úvěr celkem částku 65 600,51 Kč, je zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni již plně vydal, a naopak by to byl žalovaný, kdo by se mohl domáhat po žalobkyni vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky zaplacené na rámec takto poskytnutých úvěrových prostředků (tj. částky 31 100,51 Kč), neboť žalovaný tuto částku poskytl žalobkyni na základě neplatné úvěrové smlouvy. Soud tak výrokem I. rozsudku žalobu zamítl v rozsahu požadované částky včetně příslušenství s ohledem na výše uvedené skutečnosti.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.