16 C 149/2025-56 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav:Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Soud má za to, že pakliže podle č.l. 34 p.v. byla ve smlouvě RPSN 113 % p.a., jak vyplývá z části A (základní parametry úvěru) návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, jinak řečeno při poskytnuté jistině 100 000 Kč mělo být za 48 měsíců vráceno celkem 328 224 Kč, jde o excesivní úrok a smlouva byla tedy absolutně neplatná. Výzva k vrácení bezdůvodného obohacení byla, posouzeno dle obsahu, dána 25. 2. 2025 (č.l. 29 – oznámení o zesplatnění a výzva k okamžité úhradě částky 120 850 Kč). Pokud jde o aktuální majetkové poměry žalovaného (lhůta k plnění), pak žalovanému bylo předvolání doručeno 11. 3. 2026 a svojí neúčastí znemožnil soudu vyzvat jej k případnému dokládání nepříznivých majetkových poměrů, které by event. odůvodnily delší pariční lhůtu. Též lze vzít do úvahy, že nebyla žalovaným vrácena žádná splátka úvěru.V době uzavření smlouvy činily bankovní úroky kolem 9% p.a.; a proto považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1. 1. 2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 100 000 Kč.Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 25. 2. 2025. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 26. 2. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z.Žalobce byl převážně úspěšný. Jeho neúspěch se týkal poměrně nepatrné části předmětu žaloby (§ 142 odst. 3 o.s.ř., proto má žalobce právo na náhradu v plné výši svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 7 291 Kč. Dále pak odměnu 4 x 6 940 Kč (převzetí, výzva, žaloba a jednání), dále 4 x RP po 450 Kč a 21 % DPH. Celkem 43 058,60 Kč.