16 C 179/2025-25 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným 4. 10. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč, se splatností do 30. 1. 2025. Sazba RPSN byla uvedena 1141 % p.a. (č.l. 11 p.v.), úrok činil tedy 6 900 Kč. Žalovaný nevrátil ničeho. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, dále na základě lustrace v příslušných registrech a úvěrové historie. O vrácení dluhu byl žalovaný upomenut nejpozději do 19. 6. 2025. Jednalo se o předžalobní upomínku. Pokud byly zasílány upozornění na prodlení v předchozím období, nevyplývá z obsahu žaloby jednoznačně, zda šlo o výzvu k placení konkrétní částky a jaké.Původní úvěrující následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 12. 12. 2024. Postupníkem byl žalobce.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17. 5. 2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel bohužel nepřezkoumal v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, přičemž vycházel z údajů sdělených dlužníkem). Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž podle § 87 dost. 1 cit. zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle výkladu příslušných ustanovení se věřitel nemá při sjednávání smlouvy spoléhat na tvrzení spotřebitele o své majetkové situaci. Proto byla smlouva stižena neplatností.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 30 000 Kč, a to v přiměřené lhůtě, přičemž o majetkových poměrech žalovaného nebylo zjištěno nic konkrétního, proto soud nemohl stanovit další lhůtu než od výzvy (č.l. 15), která vedla ke splatnosti dalšího dne, prodlení tak nastalo 21. 6. 2025. Žaloba však zněla na částku 38 340 Kč s počátkem běhu úroku z prodlení již od 31. 1. 2025, ve zbytku tedy byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 78 % a úspěch žalovaného činil 22 %. Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části (56 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 1 534 Kč. Dále pak odměnu 3 x 2 660 Kč, 3 paušály po 450 Kč. Celkem náklady činily 10 864 Kč a žalobce z tohoto obdrží 6 084 Kč.