16 C 194/2025-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli 12. 12. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , podle níž posléze žalobkyně převedla na účet žalované částku 25 000 Kč s tím, že 11. 1. 2025 (nejpozději) bude tato částka vrácena a vedle ní pak ještě další částka 7 500 Kč, což odpovídalo smluvnímu úroku z úvěru 1 % denně (365 % p.a.). Žalovaná ničeho žalobkyni nevrátila.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud považuje sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované již ve smlouvě. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 11.1.2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 25 000 Kč, k tomu úrok z prodlení; ve zbytku byla žaloba nedůvodná.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu soudního poplatku ve výši 1 300 Kč. Dále odměnu 3krát 700 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky – formulářová žaloba; základ odměny od 30 001 Kč do 50 000 Kč). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky). Dále 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení u žalobce byly 3 004 Kč. Úspěch byl mezi účastníky v poměru 76,9 % - 23,1 %, proto žalobce má obdržet 53,8 % svých nákladů.