17 C 18/2026-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 31 380 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 17. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 291081, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se smluveným úrokem ve výši 40 % za měsíc. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, úrok měla žalovaná splatit vždy k 16. dni v měsíci a jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostal do prodlení s úhradou úvěru a žalobkyně tento zesplatnila dle čl. VI smlouvy ke dni 19. 2. 2025. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 20. 2. 2025 do 8. 8. 2025 (odeslání předžalobní výzvy) v celkové výši 3 380 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení.2. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se její souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne 17. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 291081, na jejímž základě byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, téhož dne částka 20 000 Kč. Úvěr se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit kdykoliv během trvání smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Současně se zavázala za úvěr hradit žalobkyni ke každému 16. dni v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně a pro případ prodlení se v čl. 4.2. písm. c) smlouvy zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením smluveného úroku a žalobkyně úvěr zesplatnila dle čl. VI. smlouvy ke dni 19. 2. 2025.4. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v březnu 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,53 % ročně. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, přepočteno za 20 000 Kč půjčených na rok by měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 96 000 Kč na úrocích.5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 o. z. je neplatné absolutně.8. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, když je nepochybné, že žalobkyně by částku 20 000 Kč žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky v podobě nemravného úroku nepřistoupila, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru v souladu s ust. § 576 o. z. a contrario. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plynoucí z tohoto důvodu soud již nezkoumal, zda žalobkyně dostála svým povinnostem plynoucím ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a řádně posoudila úvěruschopnost žalované.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 20 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny. Žalovaná, který zůstala v řízení pasivní, netvrdila a již vůbec neprokázala, že by byť jen část jistiny žalované vrátila, a proto vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaná jistinu dosud nevrátila. Úvěrová smlouva mezi žalovanou a žalobkyní nebyla uzavřena platně. Žalobkyni náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalované v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaná obdržela částku 20 000 Kč bez právního důvodu, je povinna žalobkyni tuto částku vydat, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od ………. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 8. 8. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalované za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 18. 8. 2025 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 22. 8. 2025, je žalovaná v prodlení.11. Soud nevyhověl nároku žalobkyně ve zbývající části, tedy v částce 2 800 Kč představující neplatně sjednanou výši úroků za jeden měsíc, částky 1 043 Kč představující smluvní pokutu, která byla s ohledem na neplatnost celé smlouvy také sjednána neplatně a dále i v části představující zákonný úrok z prodlení plynoucí z takto nepřiznaných částek. Lhůta k plnění přiznaného dluhu byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 63 % a neúspěšná v rozsahu 37 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % z částky 4 160 Kč, tedy celkem 1 081,60 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 700 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1256 Kč, celkem 4 160 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobkyně používá k zahájení soudních řízení při zastupování žalobkyně ustálené vzory, a proto nebyla odměna advokáta přiznána ve výši dle ust. § 7 advokátního tarifu, ale dle ust. § 14b advokátního tarifu.