17 C 346/2025-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 635,88 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 25. 3. 2025 plynoucím z částky 5 262,52 Kč a smluvní pokutu ve výši 62,55 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 18. 11. 2024 distančním způsobem uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 9 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal finanční prostředky žalobkyni vrátit do sjednaného data splatnosti, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , hodnota, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 18. 11. 2024 ve výši 5 000 Kč a vypovězen dne 24. 3. 2025. Splatnost úvěru tak nastala dne 25. 3. 2025. Vedle poskytnuté jistiny se žalovaný zavázal zaplatit i poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Dále požadovala žalobkyně částku 6 373,36 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené částky v prodlení za dobu od 22. 12. 2024 do 22. 3. 2025. K úhradě nedošlo ani přes výzvu žalobkyně ze dne 12. 7. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a za souhlasu žalobkyně soud rozhodl bez jednání.3. Soud z předložených listin dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 18. 11. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně jako věřitel zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout úvěr až do výše 9 100 Kč se splatností určenou v čl. V. smlouvy a navázanou na poslední den trvání smlouvy, což byl dle dohody stran 29. den od dne následujícího po posledním dni doby platnosti kreditního rámce, tedy dle čl. VI smlouvy 12. 5. 2026 + 29 dní. Žalovaný si dále zvolil služby „presto“ za částku 165 Kč a dále si strany smluvily poplatek ve výši 1,99% z čerpané částky (tzv. poplatek za vyplacení tranše úvěru). RPSN činilo 2 051,60 %. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, s nimiž žalovaný vyslovil svůj souhlas. Žalobkyně soudu dále předložila i výpis o posouzení úvěruschopnosti, listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti a identifikovatelné příjmy, stejně tak přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z nichž vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dne 18. 11. 2024 žalovanému na účet č. , č. účtu, zaslala částku 5 000 Kč. Stejné číslo účtu bylo uvedeno i ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byla vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobkyně, což plyne z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 včetně podacího lístku.4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi účastníky řízení, je smlouvou neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatek za okamžité vyplacení jistiny ve výši 165 Kč a denní smluvní úrok ve výši 1,066 % z poskytnutého úvěru. Takto sjednaný úrok vyjádřený v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 390,55 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. O nemravnosti dále svědčí též kumulace takto vysokého úroku s dalšími poplatky, to vše doplněno o smluvní pokutu 0,1 % denně sjednanou ve smluvních podmínkách. Za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v listopadu 2024 činila 8,51 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by úvěr bez ujednání o úrocích žalovanému neposkytla, a proto je nutné hodnotit celou smlouvu jako neplatnou.7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo toliko na vrácení půjčené částky. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 5 000 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu uložil i povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne 12. 7. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 21. 7. 2025. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 24. 7. 2025 a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 7. 2025. Jelikož tak neučinil je od 28. 7. 2025 v prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy, a to včetně smluvní pokuty.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby byla žalobkyně úspěšná toliko v 42 % a v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků.9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.